Sítě zapletený jak ostnatej drát.. ty je rozplétáš, dereš se ven a všechno tě pálí..
Rány se trhají jak mokrý papír a pak zbývá jediné... škrtnout a spálit.

Na oblohu už zase doplaval Pán. Vlídným pohledem rozsvěcí světla, dýchá a všude je [hmla].. Mlha co řídne, když ve tmě se ztrácíš, mlha co houstne, když utíkáš ven.

Mrazivý vítr trhá ti ruce. Křičíš. Sténáš. Prosím ještě víc!

Podzim se ztrácí jak spadané listí ze stromů, v kalužích hledáš poslední kapky, co byly deštěm. Hledáš a nenacházíš.

Je těžké uvěřit, že tahle cesta někdy skončí. Že nebude zítra. Že nebude nic.

Někdy si říkám kéž by to trvalo věčně.. a pak.. přijde vědoucí úsměv uspokojení a myšlenka, že věci jsou krásné tak jak jsou..

.. Konečné.