Poslouchám píseň, kterou jsi nazpíval. Vzpomínám na ten podivně příjemný pocit, který jsem cítila uvnitř, když jsi mi psával. Jak jistá jsem si byla, že patříme k sobě. Život bych za to položila a přece to byl klam. Poslouchám píseň, kterou jsi nazpíval a v tísnivém textu přichází myšlenka na někoho nového. Ctím, jak Tě zrazuji. Cítím Tvoji křivdu na mém těle a je mi z toho do pláče. Jak je možné, že se pouštím znovu do něčeho tak bolestného. Jak je možné, že Ty jsi pro mě nebyl dostatečným varováním. Jak je možné, že jsem tak nepoučitelná.