POTŮČKY
text: Jan Doné foto: autor
Hore potúčky, zelené lúčky, kdo vás kosiť bude, synek malúčký...zpívá Jarmila Šuláková v lidové písni, která dokonale vystihuje ráz valašské krajiny, dědictví, které je nutné nejen chránit ale i citlivě rozvíjet.
Krajina a hydrologie.
Vyšlápnout nebo vyjet si na kole třeba na hřebeny Vsetínských vrchů, Javorníků, Vizovických nebo Hostýnských vrchů je nejpohodovější některou ze značených turistických stezek, nebo i neznačených lesních cest vedoucích nespočetnými údolími, lesy, loukami a roztroušenými samotami, okolo potůčků, které tato údolí v minulosti vytvořily a jsou zdrojnicemi třeba Vsetínské nebo Rožnovské Bečvy. Nikdy dříve, ani nyní jsem "lúčky nekosil", ale okolo těch nádherných potůčků již chodím od "nepaměti". To vše se zaujetím pozoruji a od určité doby i příležitostně dokumentárně fotografuji. Úžasná je proměna potůčku od jeho přirozeného stavu pod pramenem, postupně až po jeho soutok s řeku, jeho okolí a života tamních tvorů, během denních a ročních období a v průběhu let
Pramen Vsetínské Bečvy
Horní část toku potoka - řeky je obvykle přirozeným, neupraveným potůčkem
Zde i na dalších snímcích je již vidět úpravy spádu toku potoka pomocí hontových splávků
Dále následují kámenobetonové splávky
Zde i na dalším snímku jsou vyšší kamenobetonové splávky bez rybích přechodů na soutoku potoka s řekou
Když se louky nekosí tak časem vlivem náletových dřevin zmizí. Podobně je to i s potůčky, pokud se na nich neobnovují a nebudují nové splávky a nehatí břehy, pak mizí voda a vše co s ní souvisí.
Z mládí prakticky i vím, jak se staví dřevěný práh - hontový splávek z dřevěné kulatiny, který je nedílnou součástí těchto potůčků. Těchto splávků pomalu ubývá a dokonce se říká, že je v CHKO Beskydy jejich stavba zakázána. Nedalo mi to a dotázal jsem se na to přímo u CHKO a se souhlasem CHKO uvádím odpověď, cituji:
Na Váš dotaz ohledně staveb dřevěných prahů a jejich vhodnosti na vodních tocích odpovídám následující:Z hlediska ochrany přírody a krajiny je nejhodnotnější když vodní tok je ve svém přirozeném stavu, neupravený a Správa CHKO Beskydy se dlouhodobě především snaží aby takových úseků toků bylo co nejvíce. Pokud je nutno koryto vodního toku stabilizovat, patří dřevěné prahy jistě mezi ty přátelštější typy konstrukcí a na vodních tocích jsou v potřebných případech povolovány. Podobně je tomu však i s nezděnými kamennými konstrukcemi a záleží tedy na daném případě, potoce, lokalitě - není možno rozhodovat paušálně a každé řešení má svá pro a proti. V tom je tedy i odpověď na Vaši otázku zda je to v CHKO Beskydy "zakázáno". Není a postupuje se v každém případě jednotlivě v konsensu se zájmy správy toku, návrhem projektanta atd.
Myslím, že je to rozumný postup, který však mohou jako všude narušit různá loby. Vznikají pak kamenobetonové kanály, viz obrázek, z nichž je zřejmé, že nejde o nic jiného než o peníze. Z hydrologického hlediska nezadržují vodu v krajině, následkem je pokles hladiny podzemních vod.
Necitlivý zásah do toku potok
Pokles se projevuje i v pramenité oblasti potůčků, jehož důsledkem je dlouhodobé snižování vydatnosti pramenů a tím i nedostatek vody v tocích a studnách obyvatel. Analýzu příčin nedostatku vody globálním oteplováním, průběhem srážek, nevhodnou druhovou skladbou lesů, nedodržením vodního zákona při zasněžování sjezdovek, nevhodnou stavební úpravou toků apod. ponechám odborníkům.
Rybářské hledisko.
Množství potůčků je obrovským potenciálem pro chov pstruhů potočních. Původní dřevěné splávky vytvářely pro ně jak tůně tak i úkryty. U nových sypaných z lámaného kamene je to horší. Problematické může být i to, že v posledních desetiletích se na soutocích potoků s řekou staví místo několika nízkých stupňů vysoké kamenobetonové splávky bez rybích přechodů, které pak brání migraci pstruhů obecných do potoků před třením. Tím se omezuje možnost odchytu matečních ryb, které zůstávají v hlavním toku a pak těžko hledají vhodná trdliště k tak již zřídka viděnému přirozenému výtěru.
V některých potůčcích a potocích ještě v nedávné minulosti žili bez vysazování potočáci všech ročníků a ty chovné byly plné plůdků. Přitom jak se říká, nebo i zpívá, byly celý rok i "řeky plný ryb", protože souvislost s potoky byla vzájemná a oboustranná. Nyní, důsledkem všeho zmíněného a navíc vlivem predátorů i lidských a činností i nečinností lidí, vidím stav jako nedobrý a proto jsou některé potůčky takové jaké jsou, mnohde ještě krásné, vodnaté, ale často bez ryb v jakémkoliv stádiu.
Ne každý potůček a potok je vhodný k chovu pstruhů, přesto však jich ještě mnoho zbývá a pokud toto bohatství dokáží MO ČRS hospodařící v těchto povodích využít, pak nemají problém s celoplošným a celoročním zarybněním pstruhových revírů. Nemusí finanční prostředky vyčleněné na plán zarybňování z velké části věnovat na nákup tržních ryb z farem nebo plůdků z jiných MO.
Dokázat využít bohatství, které příroda nabízí je však v současnosti podle mého vidění velmi těžké. Důvodem mohou být zmíněné nepříznivé vlivy a okolnosti a hlavně však současný všeobecný úpadku spolkové (svazové) činnosti, zapříčiněný nezájmem rybářů o veškerou práci a dění spojené s MO, mnohde i pokles počtu členů i zakoupených povolenek, tedy financí.
Přesto všechno je nadále zážitkem procházet a projíždět se okolo potůčků a potoků, i když s trochou nostalgie, což mohu každému doporučit a přitom i posoudit moje vidění. Když něco vidíme beznadějně, může to znamenat, že se jenom neumíme dívat.
