Lucius se nervózně nakrucoval před zrcadlem. Jak, to, vždyť už je z Azkabanu bezmála měsíc a pořád vypadá: Příšerné! A navíc se na něj nikdo ani nepodíval. Žádné obdivné pohledy! Jen ten ošklivák, Snape, na něj pořád čuměl. To bylo frustrující! To se přece nedalo vydržet!
  Je dobrý, prohnalo se mu hlavou, když se nechal dobrovolně přimáčknout k posteli. Moc dobrý, byla jeho první myšlenka, když ho probudili časné ranní paprsky.
  Ze zvyku šel rovnou do koupelny. Pohled mu opětoval velice pohledný kouzelník.
  Z pokoje se ozval přidušený smích.
  Trvalo asi pět vteřin, než mu došlo...
  "Já tě zabiju, Snape!"