Odhodlala jsem se a napsala. (Po hodině otevřeného okénka.)

Dva týdny čekání... Co se dá dělat, budu to muset vydržet. Až moc se k tomu upínám. Třeba to ani... ááá. Nemyslet.
Chtěla bych pít. Sedět v té zšeřelé místnosti a pít. A nebýt tam sama. Vím přesně, kdo by tam měl být se mnou.

Propít se s ní až do postele.