Piju pivo. Mám tragické výrazy. Nevšímá si mě. Všímá si jeho. Říkám si "Hm, když jí nestojím ani za to, aby přišla, třeba jen pozdravila..."
No a o chvíli později přišla. Vypadala jsem tragicky a pořád bych něco mlela, obrovské hovadiny, jen aby nebylo ticho. A já nevím, potřebovala jsem je vidět, přesvědčit se, ale... Asi závidím. Jemu jsem nevěnovala jediný pohled. Bídák jeden, bídák. Odešla jsem a když jsem po chvilce přišla s nápadem pozvat ji na čaj, už si zase přesedli. Šla jsem pryč a ztratila svou sametku na krk. To mě mrzí.
Vůbec... dneska jsem se kvůli ní nabrečela až příliš. Pálí mě oči.