No. První vlna smutku je za mnou, teď jsem tak nějak vyrovananá. Zatím, nejspíš. Ačkoli mi to bylo při té první zprávě jasné a chtěla jsem se bouřit, udržet si ho stůj co stůj, začínám chápat, že to nemá cenu - ne, nezačínám to chápat, spíš si to začínám připoštět, chápu to už dlouho. Nějakou jistotu chc mít každý.
*teď takového to hmmm tak díky za ukradené tři roky* :D
Ou, ono ale stále nebylo naplno nic vyřčeno. Já k němu nechci jít, néchcí.
A hada mu nevrátím, ne! On dá mou hadici nejspíš co nejdříve pryč - bídáci, oni jsou takoví bídáci!!! - ale hroznýšovec má raději mě, fakt, syčí mi to do ouška.
Probohy, já už vidím ten důležitý, arogantní výraz. Blé. Nakopat. Zkopat. Krychle kulatá.