Tak mě napadlo, abyste si někteří zkrátili čekání na pokračování některých mých příběhů (pokud na něj čekáte...), že bych sem mohla začít vkládat i své malé básnické pokusy lomeno omyly, jinak se to ani nazvat nejde, protože jsem čistě prozaička. Každopádně je to mnou zplozené, a tak bych se za to (ne)musela zase tak moc stydět. Tady máte první z nich, i když to není úplně první napsaná báseň. Je o tom, že i chudý poutník má svoji cenu...

 

 

Přes vysokou horu až za moře,

tam mé srdce nyní směřuje.

Vzal jsem svého věrného oře

a vydal se k osamělé hoře.

 

Na hřbetu koně mohutném,

projel jsem krajem dalekém,

kde velké vřavy bitevní

byly tu kdysi k vidění.

 

Tam jsem se já bil,

jen pro ty bitvy žil.

Roj supů tady na nebi kroužil,

a po mrtvém mase lačně toužil.

 

Jo, býval jsem mocným bojovníkem,

 

ale stal jsem se chudým poutníkem...