z posledních dnů (lépe řečeno týdnů) hrozné. Problémy se zápisem ve škole , doteď nevím, zda vůbec budu zapsaná nebo mně vyhodí (blbá filozofie) , s tím spojené problémy s volnem na školu v práci (nečekaně během 4 dnů 2 x jet 220 km a zpět, ch jo). To, že čekám již týden na vyjádření (čemu se vlastně na naší fakultě divím?!) mě teda radostí zrovna nenaplňuje. Možná budu muset jít znovu do prváku a začít od začátku a prosit o uznání předmětů ... nechutná varianta.

Na studijním, srpen:  Můžete mi prosím potvrdit průkazku na slevu na jízdné? Ne, v září. Mohla bych dostat potvrzení o studiu? Ne, v září. Potřebovala bych poradit ohledně zápisu. Ukažte, ano, takto to máte dobře, můžete se zapsat. /připadala jsem si jako Štěpánek v Básnících). září: Proč jste si o potvrzení a razítko v průkazce neřekla dříve, teď je tu fofr a nemáme na tyto věci čas. Zápis máte špatně, jak si to takto přestavujete? Budete si muset podat žádost o výjimku, ale ne vždy dobře dopadne, až jakou bude mít vedení náladu a jak moc bude shovívavé .... no comment  (tituly nejmenuji záměrně)

Velké plus je snad jen to, že jsme si vybrali konečně kuchyň, kráááásnou, už to tak vypadá, že za měsíc se stěhujeme!  Budu mít kuchyň snů. A obývák vymaluju oranžovou barvou, pozitivní, s kterou to mám dál zkombinovat? vínová? červená? hnědá? nesnáším modrou.

Má nálada pod psa není zlepšena ani kamarády, jakto, že Vám jindy chápající Vaši blízcí pomohou a rozveselí, přivedou na jiné myšlenky, a někdy to vypadá, že se spikli a jejich řeči a činy jsou jako rána pod pás? Mají na to právo, když zrovna prožíváte těžké období? Mám povahu tu, že se snažím ve všem ostatním vyhovět, z nikoho si nedělám záměrně nepřítele, na každého se snažím být milá (a ne, nejsem přisírka). Pak mi hlavou jdou myšlenky: nejsem vztahovačná? je chyba ve mně? jak to napravit? Mám strach z konfliktů a nesnáším komunikovat s druhým o problému, o kterém si nejsem jistá, že ho taky vidí .... Jo, je asi chyba ve mně.