ČAS

Můj černý kocour na svetru mi leží, co je za den neví, nemá zájem o čas který běží.

Spokojeně leží, dříme a přede si, nedbá o smutek ani neštěstí.

Jeho klid a rozvaha, hravost a dobrá nálada mě k zamyšlení nutí, není právě v tom skryté pravé štěstí?

Neřešit co bylo, bude ani čas co právě běží, ale žít prostě jen a pouze touto přítomností?