Jak začít...Že mám špatný den? Špatný den? Naprosto připitomělej život! Ach bože....
Ok..od začátku. Předevčírem jsem se rozešla s mojí již skoro tři roky nejlepší kamarádkou. Nic neumím. Nic ve škole nechápu. Moje čtvrtletní vysvětšení jste viděli. Doma jen samé hádky. Ve škole další pětky. Už z toho všeho upadám do deprese. Nic mi nejde. Nic se mi nedaří! Jsem úplně blbá. Na tomhle světe jsou pro mě jen tři pozitiva. A to můj miláček. Ale o něho se hrozně bojím, protože nevím jak to bude o velkých prázdninách... Vždycky jsem furt někde v nějaký prdeli světa. Minulej rok jsem byla v Praze jen dvě hodiny z celejch dvou měsíců! Já chci být v Praze furt!!! "Není normální aby byl člověk o prázdninách v Praze!" říká mi pořád matka. A je normální bejt dva měsíce odříznutá od veškerý civilizace, veškerých kamarádů, prostě veškěrýho světa?! To nejde...Já musím být o prázkách s ním! Nepřežiju to bez něj!!! Pak další pozitivum je Terezka. O tu se taky celkem bojím, protože je hodně oblíbená. Má spoustu kamarádů... Kdykoliv si může říct, že s tou holkou (se mnou) už nebude kamarádit, protože je..já nevim...cokoliv. Může si najít tisíce důvodů. Mám většinu špatných vlastností! Pak další pozitivum je tento blog. To je to jediný v čem se mi daří...to je to jediný co mám jistý že nikdy nezmizí. Žiju furt v neustálí nejistotě. Prostě lousknutím prstů pár lidí tu můžu být úplně sama. Bez nikoho. Sama. Jsem prostě hrozná...jsem nesnesitelná...Hold tady na tomto světě není pro velký introverty místo. Ještě se k tomu přidá flegmatismus a submisivita. A jsem já. No to nejhorší! Ach jo...tichá, blbá, nevýrazná, divná....prostě já.