Sem magor! (no to jsou news že??) Ne ale fakt. Já neumím mluvit!

...

Třeba dneska: O němčině se mě na něco ptala učitelka a já ikdyž jsem to věděla...teda spíš myslela tak jsem to prostě neřekla. Otevřela jsem pusu ale prostě...jsem to neřekla. Nešlo to. Tak se na mě zase zatvářila jako na největšího debila na světě a vyvolala někoho jiného, který to co jsem chtěla říct já řekl – správně. Nebo třeba jsme přecházeli ze třídy do třídy a já jsem jako první vešla do prázdný třídy na Fyziku. Jenomže nebyla prázdná a seděl tam za katedrou učitel. A koukaly jsme na sebe a měla říct nejspíš "Dobrý den", ale prostě neřekla jsem to. I když jsem hrozně mocchtěla to říct. Nebo před hudebkou mě učitelka poslala abych šla pro kytaru, že je v hudebně a že tam je učitelka kterou o to poprosím a ona mi jí půjčí. Tak jako dobře šla jsem a cestou se mi uplně sevřel žaludek, z toho že bych s ní měla mluvit. Naštěstí teda když mě viděla tak vstala a tu kytaru mi hned podala takže jsem jenom šeptla "děkuju" a pochybuju a o tom že mě vůbec slyšela. Jako mám vůbec problém někomu cizímu zavolat. Nebo zvednou cizímu čislo hovor. A občas (no občas.. hodně často) mě tohle se*e. Protože ani při hodině když něco vím nedokážu zvednou ruku a přihlásit se. Totéž při ústním zkoušení před tabulí. Já nedokážu mluvit. Mám v sobě nějaký blok. Asi že na mě ten či onen člověk začne křičet. Proto miluji i internet – tam na mě nikdo křičet nemůže...! No nic..teda vůbec nevím proč tenhle článek píšu. Je trapnej. A jenom vám v něm říkám jak jsem neschopná. To fajn no.

Tak čau....