Když jsem uslyšela tu příšernou ránu, cukla jsem sebou až jsem pomalu spadla z lavičky. Koukám se dolu celá rozklepaná co to bylo. Vím jistě, že to nebyli myslivci, protože tady moc zvěře neni. Pak si v dálce všimnu dvou osob. Jedna leží v kaluži krve a ta druhá drží v ruce zbraň. Já raději zabadnu za lavičku, aby si mě ten střelec nevšiml. Zhluboka dýchám a snažím se být zticha, protože díky skalám co tu jsou je tu slyšet skoro všechno. Pomalu se zvednu a jdu ke koni. Nasednu na něj a rychle odjíždím. Je to sice zbabělé, ale lepší než, aby si mě ten šílenec všiml. Když se dostanu toršku dál do lesa, narazím opět na toho pohledného chlapce s kterým jsem se setkala už u rybníčku.  Míhnu ho, protože mám na spěch.  Erceucese hodím do stáje a rozsvítím si baterku, protože je už tma.  Jdu domů. Jsem už uvolněnější. 

Ráno, když přijdu do školy, všimnu si, že někdo na mojí skříňku nasprejoval Velkejma písmenama DĚVKA! Si říkáš kámoška? Smrdíš! ,.... a podobně

Bouchnu hlavou o skříň a sesunu se na zem. Okolo prochází naše češtinářka a bolestí mě zvedá za ruku. "Chápu, že nesnášíš pondělí. To, ale neznamená, že musíš chodit pozdě na hodinu. Z apadni do třídy!" Zařve na mě popostrčí mě. Pod vousy si zabručím a raději pokračuju. Přijdu do třídy. Hledám Elis, ale není tam.  Zasednu do lavice a položím si hlavu na lavici. Pak mě někdo poplácá po zádech se slovy, že to bude dobrý. Když se na něj otočím, všichni se začnou smát. Jenom zakroutím hlavou a znova se položím. "Slečno Bostuzková! Spát můžeš doma!" Zařve na mě učitelka a bouchne do tabule. Tou ránou povyskočím a rozkoukávám se co se děje. "Do ředitelny!" Zavelí a já se poraženě zvedám. Pořádně ještě úplně nevnímám a tak si nevšimnu, že na mě ještě učitelka a zbytek třídy něco volaj. Říďa by naštěstí jenom napsala poznámku.  O přestávce, když jdu po chodbě do jiný třídy, všichni mě štípaj. Celá zuřim a snažím se zrychlit. Všichni se smějoou. Já samozdřejmě nevím čemu, ikdž tuším.

Při hodině mě učitelka vyvolá ať jdu k tabuli. Když maluju stručný popis na tabuli, učitelka se postavý směrem ke třídě. Všichni se začnou brutálně řechtat. Učitelka mi šáhne na ruku, jako znamení, že mam přestat psát. Pomalu se otočím, abych zjistila co se děje. Učitelka mě silou chytne, otočí a něco udělá s mojí mikinou. Nechápajíc se na ní podívám. Pak si všimnu, že v ruce drží nějaký papírek. Šáhnu si na záda. Pak mi to dojde, když si přečtu co je na tom papírku. "Štípni děvku." Jen se zazubím a položím hlavu mezi ruce. " Kdo to udělal?" Zahučí učitelka asi přes celou školu. "Fajn! Nikdo se nepřiznal a tak díky tomu zůstáváte všichni po škole. A ty! Enrinke! ... Ty půjdeš k výchovnému poradci ohledně této události."  Otevřu pusu překvapením, ale zároveň jsem ráda, že ti debilové musí zůstat ve škole.

Po škole, jsem musela jít k tomu poradci.  Když tam přijdu, sedí tam i moje máma. Postavím oči v sloup, protože to bude řešit i MÁMA! Seděli jsme tam asi hodinu a půl. Já to pak už nevydržela. Zvedla jsem se a odešla. Jdu na záchodky. "Kura proč!" Rozbrečím se a pomalu si sedam na zem. V hlavě mi pořád klouzaj ty všechny věci. To jak jsem se koukala na to video. To jak  jsem spatřila tu vraždu, to skříňku, jak mi učitelka sundala ten papírek ze zad. Všechno se to ve mě mísí. Zvednu se a utíkám domu. Naproti nám bydlí pár lidí ze školy, takže když jsem přišla domu, celý deře byli od vajíček.  Byla tam podepsaná Elis. 

Ještě ten večer jí volám. Nezvedá to.-

Položím tedy mobil na stůl a pak už jenom ležím. Po chvíli zamnou přijde mamka. "Mami?! Je mi strašně blbě. Zátra nebudu moct jít do školy."  To jsem si samozdřejmě vymyslela, protože se nechci ukazovat. Podle toho, že máma nic o tý párty neříkala, jsem usoudila, že jí ten poradce asi nic neřekl. "Zajímalo by mě, proč jsi dneska musela být u výchovného poradce." Zajímá se a jenom kouknu jinak než na její oči a něco si vymyslím. "Bylo to proto, že mi dneska bylo špatně a učitelka si myslela, že jenom simuluju." Bylo to docela přesvědčivé, protože něco podobného jsme tam řešili. Neřešili jsme nic konkrétního jenom to chování a tak mi mamka uvěří. Naše matikářa je na tohle strašná. Pošle tě k poradci jenom kvůli nějaké kravině. 

Další den vstanu až v deset. Vemu na sebe oblečení a jdu se projít do města. Jdu do opuštěné čtvrti, aby mě tam neviděli lidi ze školy. Je tam hodně feťáků, ale to mi nevadí, apoň teď mi to nevadí, prrotože jsem přemýšlela, že bych se na tu dráhu asi taky vydala. Když jdu kolem jedné skupinky feťáků, zdá se mi, že je tam jedna známá tvář. Ohlédnu se teda. Překvapením zaječím.  Mezi těma feťákama je i Elis. "Elis? Co- co se stalo?" Vyhrknu ze sebe a ona se na mě tak znechuceně podívá. "Vypadni čubko!" Chytnu se za srdce a přisednu si kní. "Proč, proč si to udělala?" Zeptám se jí a ona mě odkopne: "Uhni krávo! Přijíždí mii zákazníci." Pohlednu na ní nechápjícím pohledem jací zákazníci. Když přijede to auto ti "zákazníci" Elis se skloní k okénku. Ještě musím dodat, že je oblečená jako děvka. Chvíi si povídají a Elis pak nasedne do auta. Pak mi to trošku dojde, ale bráním se tomu. "Ona je teď i prostitutka?" Nahlas přemyšlím a jeden z tý jedný party mi odpoví. "A jak jinak si asi vydělá na fet?" Já se chytnu za pusu a raději jdu dál. Snažím se na to nemyslet