Můj další článek do mého blogu se bude zamýšlet spíš nad filosofickými úvahami. To téma se liší od původního blogu ,,Úskalí života", ale je to stále z mého života, i když z jiného úhlu pohledu. Žiju normální život babičky v důchodu, ale ezoterika, víra i osud do mého života zasáhli.
   Ezoterika - ta mě vždy přitahovala, ale nebyl na ni čas. Byly na pořadu důležitější záležitosti, ale jakmile jsem přišla do důchodu a uspořádala si život, najednou tu prostor byl. Vždy mě přitahoval výklad karet, ale ne jenom tak nějakých karet, já chtěla umět výklad mariášových karet. Nikoho jsem neznala, kdo by mě do této záležitosti zasvětil, já vím jsou nějaké kurzy na internetu, ale nemám k nim důvěru. To jsem nechtěla. Možná si říkáte, proč zrovna výklad karet, ale uvažovala jsem takto: zajímá mě výklad a ještě si budu bystřit paměť. Vím, jsou i jiné způsoby, jak masírovat paměť, například učit se cizí jazyk. Návod na výklad karet nikde nebyl k sehnání, a tak němčina tedy byla východisko k masírování mozku. V mládí jsem se učila němčinu a nějaká slovíčka i trocha mluvnice mi uvízla v paměti, a tak jsem to zkusila.  Začala jsem se tedy učit  slovíčka, skloňovat a překládat. Motivace tu  byla, říkala jsem si, že se mi to hodí umět cizí jazyk, můžu jet třeba do Německa, a tam se lépe domluvím. Jenže, němčina mi dělala problémy, učení mě nebavilo a moje úsilí se minulo účinkem. Čím víc slovíček jsem do sebe hustila, tím víc se mi ty starší pletly. Po nějaké době jsem to vzdala a vrátila se k výkladu karet. Výklad karet mě vábil, přitahoval, a tak jsem začala znovu pátrat po nějakém výkladu, který bych se mohla naučit. Jestli to bylo štěstí nebo osud, najednou jsem na internetu objevila krásný a podrobný výklad karet. Luboš, to je manžel mé dcery, mi tento výklad vytiskl a já se symboly karet začala učit. Začala jsem si masírovat mozek. Nechtěla jsem si tím přivydělávat, pouze si tyto dovednosti osvojit. Překvapilo mě, co všechno můžou karty vyjadřovat. Víte, naučit se symboly karet je jedna věc, avšak umět tyto symboly používat ve výkladu, je věc jiná. Každý to neumí a já nevěděla, jestli mi to půjde. Na to jsem však nemyslela a pilně se učila a musím říct, že mi to šlo. Můj mozek se naučil alespoň trochu pracovat. Zkouším výklady na mé rodině,  někdy mi přepověď výjde, ale stále stoprocentně neumím spojovat karty. Stále se musím učit, baví mě to, je to jedna z mých zálib.
     Kromě karet mě z ezoteriky zajímá takové to záhadno, na co věda nestačí, jako je karma, numerologie, astrologie, ale spíš jsem ten člověk, který věří na osud.
     Osud - Víra: Jsem zastánce toho, že každý člověk v životě si rozhoduje sám za sebe, jestli se bude učit, jestli bude žít správně, to znamená druhým vědomě neubližovat, jaké si zvolí povolání,  prostě takové ty ,, obyčejné" životní starosti. No, ale najednou přijde krutá změna: nehoda, úraz, nemoc, a ta nám změní náš zaběhnutý život. Já tomu říkám osudová změna, protože tomu jsme ve většině případech nemohli zabránit. Nyní je jen na nás, jak se s tímto novým uspořádáním našeho života dovedeme vyrovnat. Zkrátka, jak jsme silní, abychom to zvládli. Každý jsme jiný a někdo i za pomoci odborníků nedokáže přejít přes nějaký pomyslný blok, který má v sobě. Jiní, silnější, se dokáží s touto novou situací vyrovnat. Zápasí, věří a nakonec zvítězí. Nikdy a nikdo to nemá lehčí, každý je zkoušen jinak. Naučí se žít mnohdy úplně jinak a ještě z nové situace dokáže vytěžit. Umí se radovat z maličkostí, protože sami na vlastní kůži zažili, co se může stát, jak nás osudová změna -  život, dokáže zkoušet. Kdo věří sám v sebe, ve svoji sílu a možnost žít, sice jinak než doposud, ale hodnotně, je šťastný. I když to mnohdy ti, kteří nemuseli čelit osudové změně, nemohou pochopit. Proč tuto změnu někdo zažije a jiný ne? Můžu jen spekulovat. Možná někdo v minulosti v jejich rodině provedl něco špatného a osud si to nyní vybírá. Zkouší některé lidi jak jsou silní a jak umí čelit nepřízni osudu. Když v hloubi duše věříme, že změnu zvládneme, máme ve většině případech vyhráno. Ovšem jsou i tací, kteří se nepoučí a pak si následky odnáší rodina. Měli by jsme se jeden ke druhému chovat slušně, ohleduplně a vědomě nikomu neubližovat. Pro někoho je to samozřejmostí, ale sobci a pokrytci toto neumí. Nemůžeme jim to mít za zlé, ale........
      Z mého úhlu pohledu myslím, že osud a víra do našeho života patří i když se mnou jistě hodně lidí nebude souhlasit. Většinou tito lidé neprošli osudovými změnami a ještě neví, zdali by je zvládli.