Karma je děvka.

Nedávno jsem potkal starou známou.

Dívku, kterou zná i ten člověk, který mě dohnal skoro k sebevraždě.

Má se dobře.

Je šťastný.

Postavil si dům na Moravě u slovenských hranic.

Má rodinu.

Tři děti a ženu.

Od rána z toho mám blbou náladu.

Měl shořet v pekle.

Měl potkat někoho, kdo ho dostane na kolena.

Ne.

On místo toho potká životní lásku, která mu porodí tři děti.

A ještě k tomu si postaví barák.

Který není hnusný.

Karma je děvka.

Kde je můj barák?

Ne.

Hovno, Ryu.

Ty dostaneš za odměnu jen dojebanou psychiku.

A hromadu dluhů.

Pakl neuróz.

Křeče v zádech, protože nedokážeš ventilovat emoce.

Pohlavní chorobu, z které se budeš muset pár let léčit.

Protože karma je děvka zkurvená.

Jako fakt.

Asi půjdu zničit život nějakému mladému klukovi, třeba mě pak osud taky odmění.

Karma.

To nevymyslíš.