Jsem attention whore.

Vážně.

Je to jako závislost.

Závislost na ocenění druhých.

Kteří mě často ani nijak nezajímají.

Jsem schopný kvůli tomu hrát až do padnutí.

A proč?

Jen abych slyšel pochvalu?

Ryu, jsi vážně dobrý.

Obdivujeme tě, Ryu.

Jenže nikdo mi neřekne Ryu.

Říkají mi Hamlet, princ dánský.

Truffaldino, sluha dvou pánů.

A přesto je to tak sladce opojné.

Ty endorfiny.

Jak se dá zbavit závislosti na chvále?

Jde to vůbec?