Kdysi mi bylo deset.

Moc jsem si přál potkana.

Celý rok jsem si ho přál.

Přál jsem si ho tak moc, že jsem měl ten rok samé jedničky.

I z psaní, které jsem z duše nenáviděl.

Pomáhal jsem všem se vším.

A konečně nastal ten den.

Jemný tón zvonku proťal vánoční večer.

Seběhli jsme dolů a s údivem hleděli na vánoční stromek obsypaný dárky.

A byl tam.

Můj potkan Toto.

Pamatuji si, jak jsem se radoval.

Hodně.

Běhal jsem kolem stromku a nadšeně výskal, že mám potkana.

Tolik mi to chybí.

Už jsem dlouho nadšeně nevýskal.