Kdo by to byl čekal aneb noc plná strachu...

Jj,včera jsem přišla domů,napsala jeden článek a už jsem zas letěla pryč...
Jsme se s Eliškou dohodly,že půjdem na pizzu...
Sedíme teda na zastávce a čekáme na bus...
A přijede tam její brácha na kole,hodí po ní její brejle a chce jet pryč...ona ho teda flákne a on jí za to pokouše...
Njn,mladší bratr...já si na toho svýho taky pořád stěžuju...a i jiný holky,co maj mladší bratry...
Z vysockýho námka se pak snažíme vypadnout co nejdřív,páč tam seděj ňáký lidi,který Eeliška moc nemusí...
A já mezi nima poznávám některý,co byli na tý hasičský soutěži...
No to je jedno...
Pak si teda vyhlídnu pěknou sukni a taky žabky...třeba mi na to pak zbydou nějaký peníze z brigády...
S nějakejma lidma...Petra a Tomáš,myslim...vyrážíme směr Šachty...
Tam získávám svůj 61. a 62. hopík do sbírky...
Kydž Eeliška s Petrou odejdou na záchod,já s Tomášem vezmem časopis Bertík a vyplňujem křížovku...a já musim psát obráceně,páč to má Tomáš u sebe a on sedí naproti mně...
Pak se dohadujem,jestli je slovo plot od slova plotice,nebo plotice od slova plot...
Ještě jsem na Crazy a cestou potkáváme Káťu s jejím přítelem...tak jim teda dáme pizzu,protože my už nemůžem...
Chvíli sedíme na Crazy,já zas piju jenom džus a koukám na stěnu,kde visí pohled z Hoštic...
Si vzpomenu na minulej rok,když sestra s bratrem odjeli a já,Wilda a Týcák jsme tam seděli a koukali na to...a byla sranda...pak jsem totiž ješte v půl druhý ráno šla domů pro maso a jako že budem grilovat...
Noo,tak jsem Wildovi napsala...a on že to teď bude trochu problém,protože je jich trochu víc...
Jsem si myslela,že jeho holka je v tom,či co...ale prej nee,že má teď novou slečnu,která má dvě děti...
Ale do Hoštic pojedem stejně...
Z Crazy jdem ještě na hernu...
Tam si pouštím pár písniček...ale pak si tam pustěj fotbal a mam po zábavě...
Tak se teda s pár lidma seberem a že jdem hrát fotbálek...
Já a Bára??? hrajem spolu proti Eelišce a Tomášovi...
A mazec na tom je,že ty figurky maj stejný barvy jako Chorvati a Turci...
Se tam po chvíli objeví pár dalších lidí a kecáme a kecáme...
Pak hraju s Tomášem air-hockey...vyhrál,noo...
Znovu se přesouváme na Crazy,ale já s dalšim Tomášem a s Bárou jdem za roh...
A už tam někdo je...
Ale to neva...
Pak jdem za ostatníma...
A Tomáš,ten,co tam byl za rohem,mi říká,že mi teče oko...
A já si vůbec nejsem jistá,jestli kecá,nebo je to pravda...
Některý lidi maj na mně kecy,že nic nechlastám...
A když se jim snažim vysvětlit proč,začnou se se mnou hádat a tak...
Se teda seberu a že jdu domů...
Na námku tam stojej cajti,ale naštěstí si mě nevšímaj...
Stejně jsem byla celej večer o džusu...
Volám mámě,jestli pro mně nechce dojet...
A ona že ne...
Tak jdu pěšky a docela se bojím...
Byla taková tichá noc...a všude samý stíny...
Strašně moc se bojím...
Vypadá to jak v hororu...
Nikde nic...jen tma a rozsvícený lampy...
Přede mnou cesta,vedle mně les...
Snažím se nic nevnímat,ale nejde to...
Mám pocit,že za mnou někdo jde a dokonce vidím nějaký stín,co se drží za mnou...
Je to fakt šílený...
Prudce se otočím,ale tam nikdo...
Jen můj stín a ten cizí...stín postavy,která tam není...
Nemohl to být strom,to vím jistě...
Pak před sebou vidím obrovského jelena,ale když se k němu přibližuju,vidím,že je to jen odraz světla...
Světla najednou zablikají a zhasnou...
Je půlnoc...
Stále víc se blížím k onomu místu ve Sklenařicích,kde se dějí podivné věci...
Před dvěma lety jsme tam v zimě našli několik zajímavostí...
Tomáš s Vencou šli do lesa,že se tam porozhlídnou...a přijdou vystrašený a nesou nějakou hůl,kterou našli...
My ostatní viděli,jak přes sjezdovku jde nějaká temná postava a po chvíli se vrací...
A kluci v tu chvíli byli někde tam v lese...
Třeba to byla hůl té postavy...
Nebo jsme tam jeli ve dne,že to prozkoumáme...
Byly tam stopy,které končily a začínaly nikde...jako kdyby někdo seskočil ze stromu a pak vylezl na další...
Vtipný na tom bylo to,že už několik dní nesněžilo,takže byla malá pravděpodobnost,že by ty stopy byly jen zasněžené...
Už jsem u toho místa...a slyším nějaké skřípání,které je stále hlasitější...
Snažím se jít v klidu...ale mám strach...opravdový strach...
Chytím svůj křížek na řetízku a prosím kohosi,aby mi pomohl...
A skřípání najednou přestává...
Děkuju!!!Opravdu moc děkuju!!!
Jenže cesta ještě není u konce...
Někdo přede mnou chodí s baterkou v ruce,jako by něco hledal...přidám do kroku...
Oddychnu si až když vylezu na silnici a před sebou vidím světlo z kravína...
Kus nad barákem ještě vidím nějaký stín...zřejmě srna...
Rychle vlítnu za dveře a zamknu za sebou...
Jedno vím jistě...už nikdy nechci nic takového zažít!!!
Byla to noc plná hrůzy...už nikdy nepůjdu domů za tmy...a pokud jo,tak jedině s někým dlaším...