Chce se mi brečet...pouštím si depresivní písničku...mám na ni náladu...

Myslím,že se ze mně zas stává to,co v prváku...

Jaká jsem byla???

Chodila jsem po škole a zpívala si...v druháku to přestalo...teď si začínám zpívat zas...doma,v buse,venku...

Poslouchala jsem punk,ale taky mě brali My chemical romance...

Včera jsme si s Katy na herně pustily písničku Teenagers...možná i to mě ovlivnilo...

Mám chuť být zas ta ztřeštěná usměvavá holka,která sem tam spadne do nějaký depresivní nálady...ale ostatní jí z toho pomůžou...

Chci zas poslouchat ty písničky...občas veselý,občas smutný...chci myslet jen na to,že jsme zamilovaná a že jednoho dne budem spolu...

Chci mít spoustu přátel...

(I když jich mám už tolik,že jsem se včera zamyslela nad tím,koho pozvu na svý osmnáctky...asi tak dvacet lidí z gymplu plus spousta dalších...asi budu muset zamluvit chatu a začít šetřit už teď...páč bych chtěla,aby to byla mega akce,na kterou se jen tak nezapomíná...a co takhle pozvat si VHS??? I když to možná radši ne...nemuselo by to dopadnout dobře...)

Chci být...

Však já jsem...jen se vracím zpět...

I když nevím,jestli je to zrovna správně...

Černý lak na nehty,normální oblečení a...ta muzika...jen ten satanismus chybí...ale tomu se budu vyhýbat...mám totiž Quanti ráda a už nechci urážet...každej jsme nějakej...