Tak přesně tohle jsem napsala do Mladý fronty...kdo ví,jestli se to tam objeví...
Muži v domácnosti?
My ženy sice stále nemáme stejné uznání společnosti jako muži, ale zoufat si nemusíme. Dnes nás už naštěstí nikdo nenutí do manželství s někým, koho nemilujeme. Alespoň ne v naší zemi. Mít děti v dnešní době taky není in. Proto můžeme být kariéristky. Některé z nás touží dostat se do politiky nebo na jiné výše postavené místo. Zkrátka na takové "málo práce, hodně peněz".
Já jsem jiného názoru. Plat mají sice slušný, ale stačí pronést jedinou nepopulární větu a celá společnost nás odsoudí. Tento úděl raději přenechám mužům.
Buďme rády i za to,že když už se rozhodneme nějaké to dítě pořídit, málokdo z našich drahých manželů s ním zůstane doma. Nemají k tomu předpoklady.
Představme si nezkušeného muže, který to přece jen chce zkusit. Hned první den bychom měly několik telefonátů. Kde je nějaký hrnec? Jak přebalit malého? Jak připravit sunar? A mnoho dalších otázek.
Po návratu z práce by nás jistě čekala pořádná spoušť. Na stole všechny kuchařky světa, které jsou beztak k ničemu, neboť v nich není ani návod na uvaření párků, hora špinavého nádobí, to jak se snažil něco ukuchtit, prádlo nevyprané a nevyžehlené, děti neumyté, večeře nikde. Jen on by si spokojeně pospával na pohovce u televize.
Naši manželé, přátelé, bratři a další by určitě rádi měli doma nějakou stepfordskou paničku. Povětšinou pohlednou blondýnu s modrýma očima, která se celé dny stará o děti, uklízí, vaří a poslušně splní všechna přání a rozkazy svého vyvoleného. To vše samozřejmě s úsměvěm.
Tak to ale nechodí. Věčný optimismus zkrátka neexistuje a dříve nebo později se stejně něco pokazí. Řeknu vám,než mít doma stepfordského manžílka, to snad radši zůstanu sama. Život bez výměny názorů a menšího nepořádku v bytě snad ani není život.
Pánové,važte si nás. Už jen proto, že byste bez nás sami rodinu neuživili. To my ženy jsme už téměř všude. V nemocnicích často najdeme spoustu zdravotních sestřiček, méně však zdravotních bratrů. Tak je tomu i v roli uklízeček, poštovních doručovatelů a na mnoha dalších místech. A vy byste nás tak rádi viděli jen v domácnosti. Na následky se neohlížíte. Stačil by týden, abyste pochopili, jak jsme dnes důležité. My bychom zatím v klidu odpočívaly doma, vše zvládnuté levou zadní a vy byste, pánové, mezitím měli pěkný chaos. Běhali byste od jednoho k druhému a nic nestíhali. Důvodem je možná také to, že je mnoho zbytečných funkcí. Třeba by to nakonec přece jen bylo k něčemu užitečné. Nepotřebná povolání by zmizela, do práce by chodili jen muži a my ženy bychom měly více času na kafíčko se známými.