Celej den probíhal celkem v pohodě a navečer jsem se dokonce cítila jako lítající žirafa

(To jsem zjistila při prohlížení obrázků v mobilu...)

Njn,taky byla taková zasněná,šťastná...

Akorát mě teda naštvalo to,že jsme měli jako třída úklid třízenýho odpadu...jenom to naházet do pytlů a odnýst...a ty,co bydlej tady v Semilech u toho měli nějaký kecy...prej jsem to mohla říct dřív a že oni na radu nechoděj a takový kecy...jenže já o tom taky nevěděla,protože nám to měli vzkázat druháci,že už jsme na řadě...

Převážná většina těch,co tam přišli,byli dojíždějící...

Ty ostatní to házej na mně...jsem přece zástupce třídy,tak mám všechno dělat já,já,já...

A až jim řeknu,že budu JÁ vybírat trička,JÁ budu vybírat barvu stužek,JÁ budu vybírat písničku na předtančení,protože jsem přece zástupce třídy a všechno mám udělat,tak mě asi ukamenujou...

V každym případě se ale budu snažit prosadit si svou

Na sokolský schůzi jsem se pak rozčílila,když pořád ze všeho obviňovali snowboardisty...už tam předtím byla taková menší hádka mezi ostatníma,takže jsem se nechala unýst a přidala svůj názor...

Pak se máma stala starostkou Sokola,prej že už to máme tak nějak v rodě...to povídal ten jeden pán,kterýho vy neznáte

A když jsem šla domů,odcházel bratr na hernu a bratránek šel dolů...takže jsem zůstala sama doma...

Pak jdu ven s naší Elzinou a když se vracím,zděsím se...

Bratr si při odchodu vzal i klíče a já ty jedny měla doma zabouchnutý...ještě jsem zkoušela oknem přes záchod,ale marně,bylo zavřeno...

Dostala jsem se akorát do jedný malý místnosti,kde byly zamčený dveře a já se je pokoušela všelijak otevřít...

Smůla,samá smůla...

Skoro dvě hodiny jsem tam brečela zoufalstvím,protože už jsem viděla,jak mě máma s tátou seřvou,že jsem úplně blbá a tak...

(Stát se tohle bratrovi,tak se tomu smějou...)

Čím dál víc jsem brečela a nevěděla co dělat...

Už jsem vyzkoušela všechno možný a nic nefungovalo...ani klíč jsem nemohla shodit na papír a protáhnout k sobě,protože škvíra pode dveřma byla moc malá...

Rozhodla jsem se,že se uklidním...

Na chvilku to bylo OK,ale pak zas to samý...

Pak jsem se znova a znova uklidňovala,až mě napadlo,že když máme prosklený dveře,že by s tím šlo něco dělat

Prostě jsem to sklo vyndala...je jasný,že jsem se bála,protože je to docela velká skleněná deska,ale nakonec jsem to zvládla...

Odemknula jsem si,vylezla ven a asi půl hodiny jsem dávala to sklo zpátky...

Měla jsem strach,aby nevypadlo,protože by mě mohlo pořezat,ale myslím,že jsem to nakonec zvládla tak dobře,že si ničeho nevšimnou,pokud to nebudou zkoumat nějak do detailů...

Rada na závěr:"Hlavně nepanikařit!"