Tohle nebyl moc dobrej den...ráno jsem byla zkoušená z fyziky a nějak jsem se pohádala s učitelem...

A pak jsem musela k tabuli zas...měla jsem zvýraznit to mínus a jak jsem to udělala,začala se křída rozpadat a prej že ho chci zas akorát naštvat...

Ještě tam začal mít kecy na můj život...že prej lituje budoucího partnera a takový...je vidět,že mě vůbec nezná...já si člověka dokážu vážit,ale ten člověk si musí taky trochu vážit mě...to Gardián nedokáže...akorát do výuky vždycky přidá nějakej "vtípek" na osobní život někoho ze třídy a vůbec nechápe,že by tím mohl někomu ublížit...

Pak jsem to ale nějak přežila...a potkala jsem totiž Magdu,která mi zvedla náladu...a pak Elfa a Janie a Quanti a bylo to celkem OK

O češtině se Pýcha naštval...a to je co říct,on má dost trpělivosti,ale dneska už mu fakt došla,praštil učebnicí o stůl a snad měl i chuť odejít...

Naštěstí zazvonilo...

Bižule byla fajn,skoro nic jsme nedělali a jen si povídali...

Další fyziku jsem přežila jen tak tak...

Celekem jsem se bála reakce ostatních,jak vezmou to,co jim chci říct...a oni hned mysleli na nejhorší,když jsem váhala...prej jestli se stěhuju,jestli nejsem těhotná,nemám nějakou vážnou nemoc...nee,nic z toho A když jsem jim to potom řekla,myslím,že to přijali celkem v pohodě...děkuju

A další bižule byla zase v pohodě

A celej tejden jsme bez odpoledky a ve středu máme dokonce jen čtyři hodiny...škoda,že mi Káča odjela do Itálie...bysme konečně mohly někam vyrazit,kdyby nebyla pryč...

Pak jsem odchytila Magdu a tak jsme šly dolů do města spolu...nejdřív jsme se stavily za její mamkou v práci...prej mě konečně poznává a že jsem fajn slečna a že jsem hezká...a nakonec mi popřála hodně trpělivosti s Magdou,která se mi pokouší dohodit svýho bráchu...prej bejvá neodbytná

Pak jsme zašly k ní domů,kde mi ukazovala fotky,co fotil její brácha...můžu vám říct,že nic lepšího jsem ještě neviděla...

A konečně do města...

Bylo to s tebou fajn,ty tuleni malej

Pak domů...kde jsem zjistila,že s Elzinou musej na veterinu,protože nemůže pořádně chodit

Naštěstí to prej není zas až tak vážný,ale stejně...už jí bude třináct...a já si život bez ní nedokážu představit...až to jednou přijde,budu brečet,brečet a brečet...mám ji fakt ráda...