Necítím nenávist...jen pouhý smutek,lítost...

Měj pochopení...i já jsem lidská bytost...

Pro tebe to byla asi hra pouhá...

A než to všechno pochopím,čeká mě cesta dlouhá...

Ne,už mi nepiš,tvé lži nechci číst...

Kéž by stopy v srdci šly tak lehce jako prach smíst...

Snad ti jednou dojde,jak ulížil jsi mi moc...

Snad jednou najdu klid a nepřijde další bezesná noc...

A přes to všechno toužím s tebou být...

Nic neřešit a naše starosti někam zahodit...

Já doufám a stále čekám,až jednou se vrátíš zpět...

A já obejmout tě a políbit zas budu smět...