Já mám dneska tak skvělou náladu...

Sice jsem mohla celej den ležet v posteli,spát,koukat se na televizi a tak...

Ale když jsem se vzbudila,převalovala jsem se dvě hodiny na posteli a nic mě nebavilo...

Pak jsem vylezla a začala se připravovat do školy...

Mám volno a jdu do školy...fakt blázen,řeknete si,ale já mám ráda lidi a navíc zrovna u maturity měla službu Quanti a Janie,tak jsem vyrazila

Ve Vysokym jsem koukala,že do školy jede i Jirka,takže pohoda...jsem kecala a kecala...až jsem se rozhodla,že se pokusím bejt zticha...

(Stejně už mi to nepomohlo a řekla jsem víc věcí,než jsem chtěla)

Tak jsem se koukala z okna a představovala si,jaký by to bylo rozeběhnout se po tý louce plný odkvetlejch pampelišek...

To musím někdy vyzkoušet

Pak jsem se objevila ve třetím patře a chvíli si se všema  povídala...maturanti i učitelé chodili sem a tam,smáli se a vypadali v pohodě...

To jen holky vypadaly tak nějak všelijak...

(Protože za rok nás to taky čeká...)

Když se Cardová vrátila z města,přinesla takovej úžasnej míček,kterej koupila pro syna...půjčila nám ho na hraní

Nj,jenže se u nás objevil David (jeden maturant...) a začal dělat blbosti...

Jak jinak u něj...

Smál se mi,že neumím chytit míč...vždycky mi ho totiž hodil,když jsem nekoukala...a nebo tak,že jsem ho opravdu chytit nemohla...

Stává se,žee

Pak nám ale milovanej míček (až tak jsme si ho oblíbili) zapadl pod lavice...a hledejte ho...

Já tam vlezla,jenže David mě nechtěl pustit ven...musela jsem po čtyřech lízt pod lavicema na druhou stranu učebny...a tam už nestihnul doběhnout

Taky jsem ho stihla pocákat vodou na mytí nádobí,štvát ho svou trpělivostí a tak podobně

(A když už jsem se rozhodla,že budu dělat naštvanou já,začal se mi omlouvat,podával mi ten míček,kterej jsem naschvál pokaždý pustila na zem...nakonec mi slíbil,že mi donese vypracovaný maturitní otázky Chci to vidět...)

Chvíli jsme s holkama kecaly...pořád jsem jim něco nechtěla říct...nakonec jsem zjistila,že už to vědí...

(Ano,díky Tobě)

Ani nevíte,jak se mi ulevilo

Jen David prostě nepobíral...ale nakonec na to přišel...a nechápal,že jsem to nechtěla prozradit...že je to prej docela v pohodě

Myslím,že teď jsem hooodně šťastnej člověk

Holky,moc děkuju za všechno...

Tobě,Janie,za to,žes mě pochopila,nebo možná spíš to,že jsi nechápala se mnou

Quanti...Tobě zase za to,že jsi to všechno přijala a vůbec tak nějak za to,jak jsi úžasnej člověk

Ani nevíte,jak jsem ráda,že může bejt i vaše kamarádka...že mě mezi sebe berete a tak

Společně jsme taky vařily párky pro ředitele...a to bylo naposled,co ten vařič fungoval

Faaajn...

Holky si taky potají vzaly chleba a zákusek...a Quanti si to vyčítala...

Opravdu si to tak neber...nemysli na to

Říkej si,že jsi jim vlastně pomohla,jinak by se přejedli (což se jim stejně povedlo...) a bylo by jim špatně...

Pak musela Janie odejít

Jen doufám,že je všechno OK???

S Quanti jsme to naštěstí všechno docela zvládaly...jen ten vařič,noo...zrovna,když si nejvíc lidí chce dát párek,musí přestat fungovat

Ale i s tím jsme si nakonec poradily

Byla jsem donucena zamávat Davidovi na rozloučenou,jinak by asi ani neodešel...stál na chodbě a čekal,až to udělám

Tak nějak všechno to bylo opravdu v pohodě a já byla šťastná,že jsem vylezla ráno z postele a do školy jela

Navíc jsem,doufám,pomohla v nouzi...Janie,kdyby něco,stačí říct

Ze školy jsme odcházely asi v šest deset...protože Riegrová nás dlouho chválila,jak si dokážeme pomáhat,když je potřeba a jak je ráda,že naše třídy spolupracujou...

(Ještě nezapomněla dodat,že já jsem vůbec taková otevřená...že na keramiku chodím v pondělí i ve čtvrtek jen proto,abych si mohla povídat s ostatníma Njn,holky-Terka a Ivča-o mně vědí snad všechno... K tomu všemu jsou tam všichni tak skvělý,že jsou skoro jako mý sourozenci...žee,Anežko a Vendulko...sestřičky moje A Janie je moje o rok starší dvojče)

Na autobusáku jsem byla docela vystrašená,protože nevím,odkud jezdí ten autobus...takhle pozdě jsem ještě nikdy nejela

Naštěstí všechno dobře dopadlo...ani z Vysokýho jsem nemusela jít sama...do Sklenařic šla totiž i Kristýna...tak jsme si povídaly o škole...snažila jsem se jí dobře poradit,aby to následující roky neměla tak těžký...snad se nad tím zamyslí

Aco vy?Ještě pořád se neusmíváte?Nesmějete se tomu množství smajlíků?

Tak to musíte mít hodně blbou náladu...

Zamyslete se...je tolik důvodů k radosti

Nemáte štěstí?Taky jsem si to myslela...brečela jsem a říkala si,jak je svět nespravedlivej...ale pak jsem se radovala z každý blbosti...ze všeho,co se mi přihodilo...

Ublížil vám někdo a vy nedokážete překonat to,že je teď možná šťastný?

Vím,jaký to je...ale já jsem šťastná,že On je šťastný

Nic tím neskončilo...právě naopak...teda doufám,že to není konec přátelství (Jak to vidíš Ty?Jsi skvělej kluk a mám tě ráda Moc jsi mi pomohl a všechno mi usnadnil,opravdu děkuju)

Prostě se radujte z maličkostí,ze štěstí druhých...a uvidíte,jak i váš život bude najednou prozářenej

A Štěstí vás tak najde mnohem snadněji,než když se budete pořád mračit...

Zkuste to aspoň na jeden den a sami uvidíte...je to jako droga...dáte si a pak chcete víc...tedy jen s tou vyjímkou,že si nezničíte zdraví,neutratíte spoustu peněz,neztratíte přátele...

A teď prosím...ÚSMĚV!!!