Mám chuť napsat něco chytrýho,ale to se mi asi nepovede...a vlastně mám i chuť plácat hlouposti...jo,budu psát hloupý chytrosti nebo chytrý hlouposti...

Ono to asi tak trochu bude tím,že je zkouškový...a i když mám do dalšího dne odevzdat dva rozbory her (abych pravdu řekla,jeden text jsem si ještě nevybrala a ten druhej už mě pěkně rozčiluje...dva semestry ho čteme a zkoumáme...),nedělám nic...teda dělám,ale ke splnění zkoušky mi to nepomůže Navíc se nudím...už se nemůžu dočkat,až se mi můj milý vrátí ze Slovenska Odjel sice jen na tři dny,ale ubíhá to neuvěřitelně pomalu... Bude to taky tím,že si s ním musím promluvit...(při úklidu místo učení jsem našla vzpomínky na minulost a pěkně mě to vzalo...a o tom bych tady vlastně chtěla psát,tak jdu na to...)

Už jste si asi někdy všimli,že minulost ovlivňuje přítomnost...někdy to může ovlivňovat docela pozitivně,ale často taky pěkně negativně...jen se na to podívejte...nemyslím na historii jako takovou (i když i tam by se daly najít pěkný příklady...),ale na svou...

Já se podívala na sebe,jaká jsem byla dřív a jaká jsem teď...kam jen se ztratila má hrdost,moje sebevědomí? Prostě jsem tak nějak byla lepším člověkem...

Je to tím,jak se všichni ovlivňujeme navzájem...ty vzpomínky na minulost,co jsem našla,byly přepsané SMS do sešitu...SMSky z doby,kdy jsem byla zamilovaná...tenkrát mě ten kluk přímo šíleně omezoval...bral mi svobodu,žárlil na všechny okolo,obviňoval mě,že ho podvádím,když jsem mu do pár minut neodepsala,vždycky jsem si na něj musela udělat čas,ale on si na mně čas neudělal nikdy... A přestože mě pořád ponižoval,nadával mi,sváděl svý chyby na mně,měla jsem svou hrdost a snad ani jednou jsem neudělala první krok k usmíření já...nepotřebovala jsem to...on pak začal vyhrožovat,nadávat a nakonec prosit... Trvalo to tři měsíce,než jsem se odhodlala k definitivnímu konci...(podvedl mě,což jsem zjistila úplně náhodou...tak jsem toho využila...) Ani potom mi ale nedal pokoj...pořád psal...už neprosil,nenadával tak sprostě,spíš jen tak "rejpal"... A já se stejně nedala...

A kde je ta moje hrdost teď? Už nějakou tu dobu jsem s Jirkou...nikdy jsem neměla pocit,že bych do něj byla nějak šíleně zamilovaná,jako tomu bylo u ostatních kluků...a přesto bych kvůli němu udělala spoustu šíleností...a taky už jsem jich dost udělala... Hlavně jsem ztratila svou hrdost...kolikrát jsem něco pokazila,obviňovala z toho Jirku a pak vždycky prosila,slibovala všechno možný,jen aby to bylo zas dobrý...

A tady je právě ten vliv minulosti...co jsem tenkrát tolik nesnášela,teď vyvádím já...místo toho,abych se poučila a nebyla nikdy taková,odnesla jsem si ten negativní vzor do budoucna a podvědomě se tak začala chovat...a právě to Jirkovi tak vadí...kolikrát se kvůli tomu hádáme...nedivím se,když jsem teď tak podezíravá,omezuju jeho svobodu a nemám svou hrdost...

Ale právě teď je čas to změnit! Už vím,kde je původ toho mýho šílenýho chování,už vím,jak moc jsem hrozná a vím,že to musím řešit...až se mi to povede,budu zase skoro dokonalá...

Víte,ono vůbec není špatný psát si deník (asi s tím zas začnu),protože když si člověk píše všechno pozitivní i negativní,co zažil,může se pak zpětně podívat,jaký to bylo,co za chyby udělal on (nebo někdo v jeho okolí) a poučit se z toho,vyvarovat se podobnejm situacím...a věřte,že s deníkem je to o dost jednodušší,než bez něj