Včera jsem se dozvěděla, že divadelní věda se k ničemu nehodí... Což o to, už nějakou dobu vím, že je mi ten obor celkem k ničemu, ale mluvit takhle o knížkách, které vlastně ani nejsou o divadelní vědě?

Ale pěkně od začátku...

Včera jsem byla s přítelem na Staromáku, neboť tam byla velká událost - Česká filharmonie s Bobbym McFerrinem. Parádní zážitek...a kdo byl v Praze a nebyl včera večer na Staromáku, o hodně přišel... A jak už to tak bývá, když je nějaká takováhle větší událost, stane se, že se sejde skupina lidí, co se zná. Včera tomu bylo nejinak. A po tomto parádním zážitku jsme se přesunuli do hospůdky na Malý Straně ve složení - já, přítel, jeho kamarád, kamarádův kamarád, přítelova maminka a přítelova bejvalka. V hospodě bylo příšerný vedro a my všichni se ovívali vším, co bylo po ruce. Já s sebou měla hru od Marguerite Duras (Kino Ráj) a spis o herectví od Louise Jouveta (Nepřevtělený herec). A já, jakožto osoba téměř vždy milá, přívětivá, hodná, se ráda o všechno dělím - s dobrým úmyslem jsem tedy nabídla jednu knížku k ovívání. V tu chvíli mi bylo řečeno: "To je pravda, že divadelní věda se k ničemu jinýmu nehodí."

Proto bych milé slečně ráda řekla, že na divadelní vědě se nemluví a neučí o divadelní vědě jako takový (aspoň já tam zatím na žádný takový předmět nechodila), ale o historii herectví, o kritice, o historii divadla, vývoji, občas máme i nějaký ten týdenní kurz herectví atd.

Její výrok mi v ten okamžik připadal naprosto nesmyslný - asi jako kdybych já tvrdila, že historie naší země je k ničemu a vlastně se nemusí učit, jako kdyby světová historie byla k ničemu, jako kdyby každá teorie byla k ničemu...kdyby se to tedy mělo brát podle toho, nezbylo by nám nic, než čistá praxe a devět desetin vysokých škol by bylo k ničemu.

Vlastně ani nevím, proč mě to tak popudilo...možná je to prostě tím, že mi připadá, že ať se snažím sebevíc vycházet s přítelovýma bejvalkama, ony mě nedokážou přijmout...připadá mi, že i když se s nima snažím vycházet jako se všema ostatníma, ony nechtějí. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč dokážu s téměř každým vycházet dobře až velmi dobře, jen s nima ne...fajn, přestávám se snažit a jak vy na mě, tak já na vás - to bude asi nejlepší a nejúčinější 

(A ne, nejsem svině, co by se mstila...když mi někdo ublíží nebo mě naštve, snažím se to překousnout s tím, že to byl jen zkrat. Pokud se to opakuje, snažím se zjistit příčinu a odstranit tu překážku mezi námi. A pokud ani to nezabere, rezignuju a chovám se k dotyčnému tak, jak on ke mě, protože vím, že ten člověk je zabedněnec a s tím já těžko něco udělám...)