Byl zrovna podzim,listí žloutlo

A chladný vítr si hrál s větvemi stromů

Vše se kývalo ze strany na stranu v jemném rytmu

Těžké mraky visely nad krajinou a hrozil déšť

A tehdy...

Přes slzy v očích jsem neviděla na cestu

Plakala jsem a za ty slzy jsem si mohla sama

Chtěla jsem tě,ale neměla jsem dost odvahy

Chce to hodně sil,postavit se k tomu čelem

A tehdy...

Smála jsem se s jinými,hrála si,bavila se

Chtěla jsem tím upoutat tvoji pozornost

Nepomohlo to,jen jsi tiše trpěl a doufal,že si všimnu tebe

Pak jsem si uvědomila svoji chybu,ale bylo už pozdě

A tehdy...

O nějaký čas později jsem tě vídala s jinou

Smáli jste se a občas se jeden druhého letmo dotkl

Žárlila jsem a tak,jako kdysi ty,tiše trpěla

A pak...šli jste ruku v ruce a před mýma očima se políbili

A tehdy...

Tehdy jsem tě ztratila...

Báseň zrozená z podzimní deprese a nejistoty...teď už vím,že mě má rád

Noo,tak snad mi neuteče za jinou...jinak přísahám,že vyvraždim všechny blondýny...

(Blondýny,prosím,neberte si to osobně...)