Mandla se probrala z mdlob. "áááá" zaječela. Vedle ní ležel ten kluk, který byl jako drak ale ona ho nezná a nepoznala. Kluk se probral. "a ehm ty už si vzhůru"? "vzhúru". Zadivila se Mandla. " no byla jsi ve mdlobách a probrala ses. Teda snad". Odsekla Mandla. "no jistěže že jsem se probrala. Vždit taky nemám nic jinýho na práci, než abych si tady ležela". Adrid si pro sebe řekl, že to nebude ta dračice které se líbil, ale uvidí. Vše se může změnit. Mandla vstala, otřepala si zadek, měla pocit že je špinavá, a začala kráčet do lesa. Adrid na ni zavolal. "kam jdeš"? "co je ti po tým!" zařvala na něho. "no tak si běž, ale jdeš do lesa a pokud vím tvůj dům je na obrácenou stranu". Mandla se zastavila, otočila a kráčela k němu. "já nejsem blbá, jen sem se chtěla projít lesemm, to se tak stalo"? Adrid ji na to neodpověděl a jen si pro sebe řekl. " no tak si běž lesem, ale až se ti něco stane, nevolej o pomoc". Mandla se zase otočila a šla do lesa. Adrid hodil oči v sloup, a odešel na obrácenou stranu než Mandla. Mandla šla do lesa hlouběji a hlouběji. Barva lesa se ze světle zelené a krásně zpívající ptáčky mněnili v černý a ticho. Mandala šla eště hlouběji. Z každýho kouta lesa šlo slyšet praskání větvý jako by někdo přešel. Když se ohlížela, všude viděla stíny. Stíny prchající. Nejprve stín stojící a pak hýbající na druhou stranu lesa. Mandle se rozbušilo srdce. Měla ho až v krku a když si konečně myslela že je po všem, přímo před ní spadl strom a z jeho jakoby kmene vyšel hrozně tmavž stín kde bylo vidět jen děsivě býlé zakrvácené zuby, rudé oči a drápy. Mandla okamžitě poznala že je v nebezpečí a že je to vlk nebo vlkodlak ale neváhala a šla dál. Mněla štěstí. Tohle byla jen siuleta. Ale úplně to stejné se odahrálo kousek dál kde to bylo pravdivý. Mandla si myslela že je to zase siluaeta a šla zkr vlka který ji okamžitě svoji nohou shodil a odhodil na zem. Vlk zavil a z dálky došli další takové stíny. Temné a děsivé. Mandle se rozbušilo srdíčko jako o závod, div že neprasknulo. Vlci na ni cenili ty svoje býlé krkavé zuby a sledovalo ji několik rudých očí. Mandla promluvila. "jestli si myslíte že mně zabijete tak to se pletete, já sem drak a zabiju vás dřív". V jejím hlase šel strach ale to nemněla říkat. 3 vlci z dáli se na ni vrhly a začali do ni rýt ty svoje krvavé býlé zuby, které po tomhle kousnutí byli eště krvavější. Ten vlk co na ni cenil zuby jako první zavil eště 2x a pak se na ni vrhl taky. Mandla se bránila, mockrár prosila aby se proměnila v draka. Mněla ty vlky všude. Jeden ji kousal do hrudníku, druhý do nohy, třetí a čtvrtý do druhé nohy, a další 3 ji bylo drápy i zuby zaryty do břicha. Z Mnadly teklo tolik krve, že někteří vlci tu krev pili. Přišel další vlk, vypadal staře. Jednou si kousl do její ruky, vyplivl a odešel. Byl to náznak že Mandla není dobrá. Tohle vlci viděli a okamžitě od ní přestali kousat a všichni se s vytím jako by dostali výprask, rozutekli do dálek až k nevidění. Mandla tam ležela v bezvědomí uprostřed temného lesa. Ten starý vlk tam zůstal. Koukal na ni. Do té ruky kousl jen mírně ne moc. Jenom když vás kousne křeček nebo váš pes když si chce hrát, zkrátka nemáte tu ránu do krve. Vlk se tak na ni koukal. Sedl si k ní. Očuchal ji a odešel. Po chvíli se vrátil. Bylo vidět že ji nechce nechat samotnou a tady. Došel tedy k ní, tačal ji lízat krev z břicha. To nepil. Krev se vracela do těla Mandly. Pak ji začla krev lízat na rukách a nakonec na nohách. Krev se do těla nevrátila tolik, že by nebyli stopy krve kdepak. Na to byl náš starý vlk opravdu starý. Hodil nebo nějak si ji položil na záda a odešel s ní z temného lesa k louce normálního lesa. Před lesem tam seděl Adrid a kreslil si nohou do písku. Když koutnem oka uviděl vlka postavil se do strachocé pozice. Ale vlk nemněl náladu bojova a otočil se k němu na bok. Tak Adrid viděl že někoho nese a neváhal a doběhl k němu. Poznal že je to Mandla. Byla celá od krve a byla v bezvědomí. Vlk ji opatrně položil na zem a chtěl odejít ale Adrid ho zastavil. "počkej. Donesl jsi ji ty ať ví kdo ji zachránil. Prosíím". Vlk tedy sedl a koukal se na Adrida jak se ji pokouší léčit. Adrid ji nejprve dal pod hlavu své triko a mikinu co si svlékl a umělé dýchání. Svým trikem utřel rány po kousnutí a drápaní. Pak ji dal znovu umělé dýchání a když viděl že už dýchá oddechl si a pokračoval v utírání ran. Vlk si tam lehl. Adrid ji ošetřil taková 0 pomoc =D ale snažil se. Mandla se probrala. Uviděla vlka a hned sina to vzpomněla zaječela a skočila Adridovi do náruče. "počkej! Tohle je vlk co tě zachránil". Řekl ji Adrid. Mandla se na něho podívala. Pomalu k němu došla a nastavila ruku dlaň. Vlk vstal a svým čumákem se té ruky dotkl. Bylo to znamení že je přítel. Mandla si ho teď pohladila po hlavě a řekla mu mile. "děkuji že jsi mně zachránil. Ani newím co se tam stalo". Vlk promluvil. "vlci tě jesdli zaživa a já se tě snažil zachránit ale nešlo to tak sem tě sem donesl a tento mladík tě zachránil". Mandla byla trochu zaskočená že vlk mluví ale pak se probrala a koukla na Adrida. " it obě děkuji že jsi mě zachránil". A dala mu pusu. Adrid se trochu začervenal a pusu ji oplatil. Vlk si k nim sedl a řekl. "chtěl bych jít s vámi, do lesa mně už nikdo nedostane". Mandla a Adrid společně kývl a držením za ruce a vlka u sebe odcházeli z krásného lesa do města. Každý se vlka bál, ale skoro každý si pro sebe říkal. "vždit je to německý ovčák křížená s vlkem a vlk to není". A tak spolu s tímto návrhem ldí došli bezpečně domů k Mandle. No a jak to bylo dál? To už vás nechám napínat a pokračovat budu..=)