Dnes ráno jsem vstala až nehezky brzy, v šest hodin. V takovou hlubokou noc je ještě tma.

Odebrala jsem se na Přírodovědeckou fakultu, kde jsem měla v 7:45 zkoušku z Elelktromigračních separačních procesů u pana profesora Gaše. Je to moc milý pán, příjemně jsme si povídali o tématu, a bylo to poprvé, co mi bylo líto, že ze zkoušky musím odejít.

No dobře, ne poprvé, podruhé. Poprvé se mi to stalo při maturitě z francouzštiny, kdy jsme si s paními učitelkami povídali o cestování tak dlouho, až nás museli vyhodit z učebny.

Pak jsem běžela na devátou do Tróji na zkoušku z angličtiny. Ta začínala poslechem, který příjemně ukolébával můj rozespalý mozek. Angličtinu poslouchám ráda. Pak následoval test, který byl oproti očekávání docela zábavný. Byl převzatý z CAE, takže to bylo v pohodě. Bála jsem se, že to bude taková opruzárna ve stylu maturity z matematiky, kdy se pořád jenom kroužkuje až do zblbnutí.

Jen kdyby tam nedali článek o jídle! Poslední čtvrthodinu jsem tam koukala do článku o appetizers, což od zkoušejících byla pořádná zlomyslnost, protože jsem v tu chvíli v sobě měla jenom hrušku a kafe.

Ale pak jsem něco snědla a pokračovalo se ústní částí. Zkoušející mě nechal, ať se představím, zeptal se, co dělám, chvíli jsem mluvila o kvadruplexech, pak jsem popisovala jeden obrázek - zrovna to bylo použití lipozomů jako transportního prostředku různých léků, takže to bylo docela zajímavé. Na to, že s největší pravděpodobností nevěděl, o čem mluvím, se tvářil docela chápavě.

A bylo to.

Studijní plán zimního semestru úspěšně splněn.