Holahej po dlouhé době!

Pokud se k vám někdy dostalo nějaké klišé o matkách na mateřské dovolené, pak to možná bylo to, že je třeba si nastalou změnu ihned aktualizovat na Facebooku formou "mateřská, ale určitě né dovolená". Ono to taky omrzí, mít tam věčně vysokou školu života, že.

Anebo to bylo to, že po jisté době na mateřské jistě každý rodič musí nutně žvatlat a svému životnímu partnerovi při cestě na záchod sdělit, zda jde dělat e-e nebo čuri-čuri.

Případně to mohlo být něco o tom, že lidi na mateřské až excesivně řeší plynatost svých potomků, přičemž ji něžně nazývají prdíky. I ke mně se tohle dostalo, tak jsem nabyla dojmu, že miminko si prostě někdy něžně upšoukne a zase takový problém to není.

Jenže ono je to úplně jinak. I z něžného a subtilně vyhlížejícího stvoření, jakým je dvouměsíční holčička, se může vyklubat prdoďábel. Takové ruprechty, co se ozývají z postýlky, jsem opravdu nečekala. V noci mám někdy pocit, že vedle mě startuje Harley!

To, co může být docela sranda a čemu se miminko i rozpustile zasměje a hodí výraz "já nic, to táta", se ovšem změní v nelidská muka, když se bublák nedaří. To pak milé dvouměsíční miminko vypadá, že umře, a to už taková sranda není.

Jen abyste věděli, co dělám. Máme prdíky.

Tak bacha na ně!

A až budu mít zase chvilku, proberu se fotkami a doplním elfí deník o nezapomenutelný březen a tak.