Dnes jsem obdržela kompliment a urážku v jednom. Nevím, co si o tom mám myslet, ani jaký je v takové situaci platný sociální protokol. Jestli se na daného člověka mám vrhnout s mečem, přirazit ho štítem ke stromu nebo ještě něco jiného.

To jsem si takhle užívala slunečný den procházkou kolem rybníka, když vtom mě oslovil pán, co tam rybařil. Já, jakožto občas společenské stvoření, jsem začala trénovat small talks, a hlavně jsem využívala chvilku na sluníčku pro syntézu vitamínu D. Bylo to asi nějak takhle:

R (rybář): A vy jste taková hezká.

E (Ereandil): Hm, děkuju.

R: Taky bych nějakou takovou ženskou chtěl. Ale nemám peníze, takže nic.

E: No, ale když vás někdo má rád pro peníze, tak je to spíš taková prchavá záležitost.

R: Ale jednou takovou hezkou mladou budu mít.

E: A co intelekt?

... nějaké intermezzo o významu intelektu u životních partnerů...

R: A co budete vařit manželovi k večeři?

E: Eee, asi cizrnový guláš.

... zděšený pohled rybáře, který zřejmě poprvé slyší slovo cizrna...

R: Vy jste vegetarián?

E: Vegan.

R: Tak takovou ženskou bych teda nechtěl.

... nějaká politická a kulturní vložka a osvěta, že bez masa se mi opravdu daří skvěle a že proteiny opravdu nejsou jen v mase následovaná tím, že jsem musela uvést na pravou míru, že jsem se nevdávala pro peníze ...

E: Tak já už půjdu.

R: Tak se mějte a hezký den, jste taková hezká. Až budu mít peníze, taky si něco takového pořídím.

Tak nevím. Mé tolerantní já nesměle naznačuje, že to myslel dobře a ten milý pán je jen hulvát, co má pomotané priority. Mé další já, které má na starosti hrdost a čest, celkem skřípe zuby, že takovéhle sexistické číčoviny by se v mé přítomnosti neměly pronášet, pokud chce dotyčný zůstat vcelku. Co takovým lidem říkat, když na mně evidentně nemíní páchat nějaké zlo, ale na druhou stranu se mi je chce vzít naplocho mečem?