Dlouho jsem nenapsala nic o dětech, a někteří lidé by tak mohli předpokládat, že jsem se snad stala příčetnou osobou, co na mimísky, hovňousky, bliťíčka a podobné radostíčky peče. Nepeče, mimísci jsou stále numero uno!

Tak tedy k těm fázím:

1. Posvátná bázeň. Obdrželi jste něco, co vypadá jako stažený králík, v tom lepším případě jak stažená opička. Má to díru na hlavě, kterou občas vidíte tepat, a jelikož vás sestra upozornila, že tam je hned mozek, snažíte se na tu velkou fontanelu ani nedívat. Máte za to, že jakmile vaše nové nemluvně přijde do kontaktu se zkažeností světa (tj. s jakoukoliv bakterií či virem), okamžitě se rozpadne. Také se snažíte beze zbytku poslouchat instrukce nemocničního personálu.
2. Bojácná otrava. Zjišťujete, že všechna ta nemocniční nařízení jsou pěkně otravná. Že třeba nemusíte dítě krmit přesně po třech hodinách, případně ho nemusíte převažovat po každém jídle. Ještě se ale dost bojíte, takže se snažíte dělat vše podle knížky.
3. Odvážný experiment. Zkusili jste dítě nakrmit po čtyřech hodinách, protože spalo, a nevyměnili jste mu plenku před krmením, ale po něm, a ono přežilo! Zkusíte další odvážný pokus a dáte mu nepřevařenou kojeneckou vodu, a když zjistíte, že váš svištík žije, zajásáte nadšním!
4. Hazard se životem. Vaše odvaha postoupila tak daleko, že jste vašemu drobečkovi ohřáli pět hodin staré mléko z lednice a nechali jste ho spát celou noc. Dokonce jste mu dali dudlík, který předtím upustil na koberec. Zahráváte si se samotnou podstatou vesmíru, ale z nějakého důvodu vám to stále prochází.
5. Nemá ponožtičky! Jste takové arogantní hovado, co si myslí, že chovu elfíčat rozumíte lépe než kvalifikovaný personál, že jste si dovolili nedat miminku ponožky, i když venku byl třeskutý mráz (pohých dvacet pět stupňů Celsia), a nechali jste ho vzít si do ruky list ze stromu, který mohla klidně počůrat nějaká zlomyslná veverka. Dokonce ten váš prcek nemá ani čepičku! Stáváte se okamžitě vyvrhelem lidské společnosti a čeká vás stejný osud jako prostitutky, drogové dealery a týpky, co po telefonu nabízejí mikropůjčky.
6. Pískožraní. Jelikož už jste beztak odsouzení k životu renegáta, suverénně necháváte svého potomka žrát písek a ani vám nevadí, když se nejprve lopatičkou poryje v zemi, pak se s ní pokusí učesat svého sourozence, načež si ji narve do chřtánu.
7. Rodičovská nirvána. Jste si již téměř jistí, že moudrá matka příroda ví, co dělá, takže místo toho, abyste si rvali vlasy hrůzou, když vaše potomstvo hbitě vyleze na stůl, jen sledujete, jak jen to sakra dělá, že tam vyleze tak snadno, když vy přitom téměř vypustíte duši. Vždyť je to v podstatě mozek na čtyřech končetinách! Také jste rádi, že je tak strašně baví lézt po schodech, protože mají aspoň nějakou zábavu a lépe usnou, když se pořádně unaví. Náhodným kolemjdoucím na jejich poznámky (jaktože nemá čepičku, ten má ale špinavé nožičky, proč nemá beranici a chlupaté ponožky...) reagujete pozvednutím obočí, připadně sarkastickou poznámkou, že provádíte experiment, za jak dlouho vám děti sebere sociálka. Beztak ale shoříte v pekle, protože tabulky jsou svaté!

Myslím, že jsem beznadějný vyvrhel a nacházím se ve fázi číslo sedm. A kde se nacházíte vy?