Říkám si, že už jsem se dlouho neozvala a vám se už dozajista stýská po mých výžbleptech všeho druhu a zásadních filosofických vhledech. A vzhledem k tomu, že momentálně nemám žádný vlastní převratný nápad, rozhodla jsem se, že sprostě zkopíruju ideu článku, který tady nedávno sepsala Kari a Julie, a informuji vás o věcech, které mě nedělají radost (Dobře, tady se mi povedlo udělat chybu, má tu být "mně". Původně tam bylo "věcech, které mě serou", ale pak mi to přišlo moc drsné na začátek, takže ze "serou" se stalo "nedělají radost". Dalo by se to smazat, ale udělám z toho příležitost, na které demonstruji, jak to je - pokud si nahradíte mě/mně/mne/mi zájemenem druhé osoby - tě/tobě/tebe/ti - a pořád vám to nezní jako křováčtina, našli jste správný tvar. Tedy věci, které tě/mě serou je správně, zatímco věci, které mě/tě nedělají radost, je kravina.). Zároveň doufám, že ho nezneužijete a nepřijdete mě oblažit nějakou zvlášť vypečenou kombinací níže uvedeného.

Co mi tedy nedělá radost?

1. Lidi, co dělají pravopisné chyby, a po upozornění řeknou, že na to kašlou, protože čeština je zbytečnost.
2. Načež vytáhnou českou vlajkou a jdou demonstrovat proti libovolné skupině nepřizpůsobivých občanů.
3. A volit SPD, protože jediný, kdo dokáže zatočit s tou přistěhovaleckou verbeží, je sám velký ekonomický migrant z Japonska.
4. Všechnofobové, co na internetech hrdinně brání ty jediné správné tradiční hodnoty, načež jdou pak své třetí manželce udělat páté dítě.
5. Lidi, co netřídí odpad.
6. Lidi, co třídí odpad tím stylem, že do kontejneru na plasty hodí televizi, do kontejneru na sklo mrtvého křečka a do kontejneru na papír se vyzvrací.
7. Lidi, co se mě ptají, kde beru protein.
8. Když někdo tvrdí, že bez masa umřu.
9. Vtipy o tom, že vegani slintají, když se seká trávník.
10. Když někdo tvrdí, že přece dětem musím dát na výběr, načež do svého vlastního děcka narvou nekompromisně nějaký kus mrtvoly.
11. A dostáváme se k tomu, že obecně mě štvou příliš hlasití pokrytci.
12. Když někdo ve facebookovém profilu uvádí jako vzdělání Vysokou školu života.
13. A jako zaměstnání Mateřská, ale né úplně dovolená.
14. Když se tihle dva jedinci spáří, mají spolu sviště a pak postují na všechny sociální sítě, které znají (což je ostatně jen Facebook) fotky, kterak se jejich nebohá splodinka nacpává kusem točeňáku, hrstí bonbónů a zapíjí to pivem.
15. Když někdo prohlásí, že jakmile člověka práce baví, měl by ji dělat téměř zadarmo.
16. Finanční ohodnocení doktorandů.
17. Finanční ohodnocení lidí na rodičovské dovolené.
18. Lidi, co předpokládájí, že Viktorku budu navlékat do úchylně růžových kraječek a chovat se k ní jako k neschopné křehké květince.
19. Když se někdo blbě ksichtí na Daníka, že je prý mamánek, když se mě nechce pustit.
20. Když se mě neznámí lidé ptají na to, jak jsem rodila.
21. Když se mě kdokoliv ptá na to, jak jsem rodila.
22. Když někomu musím vyprávět o svém zdravotním stavu.
23. Doktoři, co na mě mluví jako na pacienta a ne jako na vědce.
24. Když mě Jindra-san oslovuje "holko".
25. Když se celý den těším na závody a za minutu je po všem, protože jsem tak natěšená, že se nedokážu pořádně soustředit.
26. Když mám ztuhlé gi.
27. Zpocené ponožky.
28. To, že dámský střih stojí i dvakrát víc než pánský. To se jako náročnost stříhání odvíjí od pohlaví? Jako že "Hm, vy chcete tenhle střih, tak mi řekněte, jestli jste chlap nebo ženská, ať vím, jak moc těžká ta práce bude"? Nebo jako ženským dávají vyšší sazbu, protože jsou ukecané?
29. Že se vzadu na hlavě nedokážu ostříhat úplně dobře.
30. Ale zase mě nesere, že nikdo většinou nepozná, kdy se stříhám sama a kdy ne.
31. Že jsem většinou doma.
32. Že nemám dost času na psaní.
33. A na kreslení.
34. A na hudbu.
35. A že nemám doktorát.
36. Že prokrastinuju.
37. Že žeru moc čokolády.
38. Moje slabá vůle v určitých věcech.
39. Moje omezená životnost.
40. Nevím, co se stane, když člověk umře.
41. Že nevím, jestli se reinkarnuji.
42. Že když se reinkarnuji, zapomenu na všechny ty cool věci, co vím a umím teď.
43. Že tahle planeta stejně jednou skončí.
44. A jednou to tady bude žhavá pustina.
45. A spousta lidí se stejně chová, jako kdyby jediná věcm na které záleží, bylo to, co jedí, s kým spí, koho si vezmou ostatní lidi, o kterých ale stejně slyšeli jen z doslechu, nejnovější díly Ulice a Ordinace v šípkové zahradě a to, jestli dostanou koblihu zadarmo.
46. Protože ve výsledku záleží jen na tom, abychom nedojebali planetu moc, aby si to tady mohli ještě v rámci možností užít naše děti.
47. Prostě lidská omezenost a krátkozrakost.
48. Když hlavní hrdina ve filmu dělá školácké chyby a celý příběh stojí jen na tom, že je udělal.
49. Když se ve filmu kecá ve chvíli, kdy se má stílet, a naopak.
50. Že jsem nepotkala Oscara Wildea.
51. Že neumím cestovat časem a asi ho nikdy nepotkám.
52. Že jsem nepotkala Mozarta.
53. Nakupování bot. (souvislost Mozarta a bot je nulová, pořadí ignorujte)
54. Nakupování kalhot.
55. Že někdo řekne, co je v módě, a na základě toho se pak ty hnusy dostanou do obchodů.
56. Že lidi nechápou smysl antibiotik, nedobírají je, anebo naopak je žerou kvůli každé rýmě.
57. Když se mě někdo zeptá na něco vědeckého a je nespokojený s tím, že mu chci podat kvalitní (tedy i obsáhlou) odpověď.
58. Otázka, zda znám Honzíka od nich z vesnice, protože je taky matfyzák.
59. Globální oteplení.
60. Debilové, co popírají globální oteplení.
61. Debilové, co jezdí v obludách, které žerou dvacet litrů na sto kilometrů.
62. Debilové, co pálí pneumatiky.
63. Můj dementní bývalý, který je tedy naštěstí jen jeden (dementní), takže tenhle identifikátor dostatečný.
64. Věci, které by měly být vyřčeny, ale už ne slyšeny.
65. Že neovládám Sílu.
66. Lidi, co týrají zvířátka.
67. Dementi, co poškozují stromy.
68. Dementi, co si přijdou stěžovat poté, co zmlátím nějakého dementa z bodu 67.
69. Že jsem zase půl hodiny prokrastinovala.
70. Že práce chodí ve vlnách a většinou ne průběžně.
71. Že ve většině kalhot mám velký zadek.
72. Lidi, co nechápou nadsázku.

Tak. Negativitě bylo učiněno zadost, tak se mi snad podařilo vás inspirovat k nějaké vlastní negativitě!

Mějte se hnusně a nasraně, protože začíná podzim, což je jak známo období plné pošmourných dešťů, půvabných mrazivých plískanic a zmrzlých končetin. Tak si ho náležitě užijte, protože jen takové počasí v sobě skýtá ten pravý potenciál pro tvorbu sombre příběhů.