Myslím, že začnu sbírat opilecké kecy na mou adresu. Poté je vydám, vydělám spoustu peněz a bude ze mě veleúspěšný spisovatel. Totiž v poslední době se mi stává, že přicházím do styku s večerním životem pražským.

Tyto životní formy, ač jsou veskrze ignorující, mají své zapamatovatelné momenty. Už před nějakým časem mě po cestě z tréninku počastoval nějaký podnapilý mladík slovy "A támhleten pán mi může políbit prdel", a u něj to neskončilo. Zřejmě nějakým podivným způsobem poutám pozornost právě jich. Až přijdu na to, čím to je, pravděpodobně dostanu Nobelovu cenu za výzkum opilců.

Tak si to tu začnu sbírat, ať se mi ta kniha pak lépe píše:

1. Flašky, nemůžeš vyhazovat flašky. I taková flaška si zaslouží žít. Ta flaška chce žít. *pohled na mě* A támhleten pán mi může políbit prdel.
2. *Ereandil jde domů v dlouhém kabátě* Dáte mi cigaretu? *dlouhý, zamyšlený pohled na mě* Vy vypadáte úplně jako z pekla! Nejste z pekla?
3. *Ereandil hraje na piano na Hlavním nádraží* Ej, zahraj něco rychlýho, ať do toho můžu rapovat.
4. *jako v bodu 3* Já tě zvu k sobě na chatu do Grónska. Procestujeme spolu svět, bude to úžasný uvidíš!
5. *pokračování 4* Tady Lukáš má zejtra rapovej koncert v Amsterdamu. No nekecám, vážně, von je to dobrej kluk.

Tohle mě opravdu baví. Je to takové pestré.

A co vy a opilci v Praze?