Včera se mi podařilo překonat naprosto zásadní milník v životě každého, kdo se aspoň kouskem své existence touží stát muzinantem.

To takhle zase po skvělém tréninku cvičím na rozladěné piano na Hlaváku, snažím se nevnímat lidi okolo mě (to mi jde už skvěle) a stále dokola si hraju první stránku Měsíční sonáty, Mad World, kousek Lacrymosy a těch pár etudek. Prostě žádný extra repertoár.

Když vtom se to stalo.

Něco, co úplně vylepšilo můj večer, o kterém se ještě pouhou minutu dalo téměř jistě prohlásit, že už vylepšit nejde. Kolemjdoucí pán hodil nějakou minci do kelímku, který stál na pianu. To mě naprosto vyvedlo z míry.

Po chvilce zvažování, zda si minci z ne zcela hygienicky čistého kelímku vzít, či ne, nakonec dvoukoruna skončila v mé kapse. Schovám si ji mezi poklady, jako první peníz, který se mi podařilo vydělat hudbou. Pak ji odkážu tomu z dětí, které bude jevit větší hudební sklony.

A víte, co to znamená? To znamená, že jsem oficiálně muzikant! Tedy, ještě kvůli tomu možná budu muset spát někde na ulici, opít se a probudit v Thajsku, mít bouřlivou drogovou minulost, ale každopádně jsem na dobré cestě!

A co vy, máte nějaké hezké nové zážitky z noční Prahy?