Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Když mi někdo měl odpovědět, a neodpověděl.

V mé hlavě se pak začnou dít různé věci. Jako třeba, že daný člověk si u mě vyslouží malý černý puntík, které sice po většinu ignoruji, ale jakmile se jich nahromadí příliš, dotyčný to schytá jako pravé černé neštovice.

A také nesnáším, když někdo chodí nebo píše bez omluvy pozdě, když mi slíbil nějaký termín.

Ano, přiznávám se, já také píšu a chodím často pozdě, ale všem dopředu říkám, že přijdu pozdě, případně že nevím, kdy se k tomu dostanu. To kdybyste mě náhodou chtěli pokládat za pokrytce - takoví lidé, kteří mi nic neslíbí, nemají jaksi co dodržet a černý puntík jim nedávám.

Ale úplně nejhorší ze všeho jsou nakladatelství. Když máte štěstí, narazíte na takové, které vám odpoví, že se k vašemu rukopisu dostanou během dvou měsíců, což je fér a na takové se nikdo nemůže zlobit, protože logicky jsou zavalení prací a nemůžou slíbit termín do týdne. Ale naprostá většina jich ani neodpoví, že jim něco přišlo. To pak nevíte, jestli jim máte začít psát připomínající maily, urazit se, případně si rovnou najít jiné nakladatelství, protože takoví, co ani neodpoví, patrně nebudou těmi nejvhodnějšími partnery ke spolupráci.

Takže když jim druhého srpna pošlete rukopis a v půlce listopadu od nich nemáte ani písmenko, dokonce ani tečku, začnete je obvolávat, co se jako stalo.

Kolegyně to má na stole.

Do konce příštího týdne vám dáme vědět.

Ono to asi spadlo do spamu.

Jo, už to tady čteme.

Následně vám ten, který říkal, že už to čtou, pošle zprávu, že jim to asi spadlo do spamu. No dobře, no. Tak jo. Budu předstírat, že mi to uniklo. Budu předstírat, že si v žádném případě nenahrávám telefonické rozhovory, protože strýček Alzheimer je zlý a schovává mi věci.

Takže dnes mi mají napsat dva lidi, a budu mít štěstí, když napíše aspoň jeden z nich. Do konce roku třetí. Jestli to takhle půjde dál, vydám si to bez nich. Beztak už mám rozdělaný slušný základ pro crowdfundingovou kampaň, kterou můžu spustit s nakladatelstvím i bez něj.

Jo, a nedali mi stipendium, na které se už půl roku těším. Takže se logicky začínám učit hrát Imperial March na piano. To kdyby vás zajímaly nějaké další pikantnosti z mého života.