Říkám si, že už svůj blogísek zanedbávám moc dlouho... Ale věci, o kterých chci psát, jsou buď moc dlouhé a vyžadují trochu víc péče, anebo moc osobní a vyžadují zaheslování a spoustu chlastu, aby se můj úsudek dostatečně zkreslil.

Ale dneska... Dneska se mi podařilo potkat osůbku, která je kombinací Sheldona Coopera a mého desetiletého já. Prostě Tomáš má sestru, ta má přítele a ten má dvě dcery. Ta starší miluje fyziku a celkově je takový malý matfyzáček. Chtěla dokonce pilotovat stíhačku a teď chce dělat veterinu, což je pouze o kosmonauta méně než já.

A je takový Sheldon, že prohlásila větu, na kterou asi nezapomenu: "My fyzikové jsme lepší než normální lidi."

Prostě Sheldon.

Na jednu stranu jí asi spolužáci ve škole budou krást svačiny, na stranu druhou ale možná sestrojí paprsek smrti a ty lepší svačinky si uchrání. Kdoví. Anebo se jí podaří geneticky modifikovat orla a lva a toho grifina vytvoří.

No řekněte, kolikrát za život potkáte Sheldona Coopera?

To jen abyste věděli, že žiju a v mém životě jsou zajímaví lidé.

O dalších příhodách nás fyziků se dozvíte, až se mi podaří překonat prokrastinaci.