Dnešek byl ve znamení mých dalších 15 sekund slávy. Studenti mně totiž obsadili do svého nového filmu. Pravda, dověděl jsem se to až včera a dneska jsem hned byl točit, ale co by člověk neudělal pro slávu. Podle dostupných informací má role neměla být náročná na přípravu ani na výkon, tak proč ne?

Ráno bylo opravdu krušné. V hlavě ještě hučelo, zrak lehce zakalen, v krvi pár promile alkoholu (ale zbytkového), to vše po včerejší náročné narozeninové oslavě. Z párty jsem dorazil kolem 2. hodiny ranní a tak se mi v 7 opravdu nechtělo vstávat. Po několikráte opakovaném zvonění budíku jsem opravdu dokázal vstát. Sliby se mají plnit a to rozhodlo.

V 7:45 mě naložili a odvezli na místo natáčení. Po cestě jsem byl seznámen se svou rolí a rámcově s obsahem celého filmu. Studenti nezklamali mé očekávání. Film bude krvák. Po příjezdu se mi dostal na okamžik dokonce i kousek scénáře prvního dějství, ve kterém právě figurovala i moje maličkost. Velmi mě zaujaly poznámky na konci papíru, kde byl seznam věcí nutných k zajištění hladkého průběhu natáčení této scény. Na čestném místě hned za pokyny o výstroji, invalidním vozíkem a řízky pro Vaška bylo na konci seznamu moje jméno.

Mé maličkosti byla svěřena role řidiče autobusu. Trochu paradoxně svěřili tuto roli někomu, kdo po ránu jeví známky opilosti a navíc vůbec nemá řidičské oprávnění. Tudíž ani na autobus. Nicméně autobus se neměl pohybovat, tuž jsem neměl strach.

Začalo se natáčením scén, kdy se čekalo na autobus. Velmi zábavná mi připadla scénka, kdy studentíci šikanovali invalidního spolužáka a následně jej i s kriplkárou svrhli ze svahu. Výletníci byli vskutku originelním vzorkem obyvatel. Vzhledem k počtu účastníků došlo i na zástupce 4% menšiny, našel se násilník, již zmiňovaný invalida a mnoho dalších zajímavých postav.

Po příjezdu autobusu se natáčely scény s nastupováním. To už se začal blížit i můj čas. Po několika opakováních bylo nastupování natočeno i z mnoha pohledů kamer. Pak jsme byl posazen za volant. Ale to ještě nebylo ono. Natočilo se pár scén z nitra autobusu.

Pak přšla má chvíle. Byl jsem zvěčněn, jak se pokouším šoférovat. Pak přišlo to hlavní. Na přání studentů jedoucích na výlet jsme pustil jimi vyvolenou muziku. Již si nepamatuji název onoho hudebního stylu, ale byl to takový neurčitý kravál s podivným a nesrozumitelným textem, z nějž vyčnívalo srozumitelně pouze slovo "motherfucker". Reprodukování této části textu spolu s divokým házením hárem a mávání pěstičkou spojené s divokým řazením a kroucením volantem bylo první částí mé role.

Ta druhá spočívala v tom, že jsem zanechal řízení a přidal se v zadní části autobusu k pařícím studentům. Byl jsem posledním, který si všimnul, že autobus jede nikým neřízen. A to zapříčinilo nehodu. A taky mou smrt, která značila konec mé role.

Po dvou hodinách natáčení, byli všichni včetně režiséra a kameramana spokojeni atak se vrátil autobus a herci se vydali na cestu k dalšímu natáčecímu prostoru. Za svůj výkon a ochotu zúčastnit se jsem byl odměněn nejen potleskem ale taky lahví hruškovice.

Nechal jsem se hodit domů. A domluvil se, že bych se ještě odpoledne účastnil natáčení jako divák a fotograf.

Odpolední natáčení bylo opravdu úchvatné. Všude po louce běhaly otrhané a zkrvavené postavy svírající rozličné nebezpečné zbraně. Tak jsme lítal po louce, fotil a neskutečně se bavil. A protože se některé fotografie opravdu povedly, tak je sem nahraju.