Článek senátora a starosty Vsetína z Lidových novin:

Rasismus, xenofobie. Tato slova velmi často zaznívají z médií v souvislosti se "vsetínským řešením romské otázky". Podíváme-li se do slovníku, je zde xenofobie přeložena jako odpor, strach či nedůvěra ke všemu cizímu.

Zvláštní - Romové u nás žijí několik set let, takže asi tak cizí nebudou. Rasismus je přeložen jako názor o nerovnosti ras, obvykle v souvislosti s nadřazováním některé z nich. Ve Vsetíně žije několik romských rodin desítky let a nikdo o nich ani neví, ba dokonce při setkání s nimi téměř nikdo nevnímá, že mají jinou barvu pleti.

Chovají se stejně jako kdokoliv jiný. Ovšem téměř třicet let tady žije i jiná skupina Romů, nyní už šestisetčlenná. Když se k nám přistěhovala ze Slovenska, dostali její členové bydlení v domcích, v nichž před tím mnoho let žili vsetínští občané. Za několik let z těchto domů zbyly ruiny. Nikdo nebyl za nic odpovědný, nikdo nebyl postižen, dluhy za nájemné byly odpuštěny.

Pak byli tito nepřizpůsobiví občané přestěhováni do centra města, do několika pavlačových domů. Ty dopadly stejně. Aby se tyto domy mohly opravit, museli být jejich nájemníci sestěhováni do dalšího pavlačového domu. Zde opět většina z nich neplatila nájem, obtěžovala svým chováním okolí a dům dopadl stejně jako ty předchozí. Přestože polovina z nich již měla právoplatný rozsudek o vystěhování bez náhrady, tzn. na ulici, a další na něj čekali, radnice opět všem zajistila nové bydlení.

Několik "bílých" rodin přitom odešlo bez náhrady. Řídíme-li se výše uvedeným výkladem, pak ano, jedná se o rasismus. Jedna rasa je v tomto případě nadřazována nad druhou. Je neustále finančně zvýhodňována a důsledky jejího chování řeší společnost, a nikoliv její příslušníci. Taková je vsetínská realita.

Většinu z vás napadne, proč zase dostali nové bydlení, když dle rozhodnutí soudu mohli být vystěhováni bez náhrady? Proč mají být takto okrádáni slušní, pracovití občané města, kteří si na všechno musí vydělat? Protože uznávám vinu společnosti na jejich chování. Tato společnost jim všechno platí, aniž by po nich cokoliv vyžadovala.

Tím je demotivuje a učí, že pracovat je naprosto zbytečné. Pokud "náhodou" peníze, které dostanou od státu na nájem, prohrají v automatech, prokouří či jakkoliv jinak utratí a vytvoří dluhy, odpouští se jim. Když se tak nestane, strhne se pokřik pseudoochránců lidských práv a on zase někdo ustoupí. A tak stále dokola.

Ani se nedivím, že oni jsou překvapeni, když náhle po nich chceme, aby plnili své povinnosti (samozřejmě pořád za peníze daňových poplatníků). Ale toto jednou muselo přijít. Zdánlivě je to dobré řešení jen z pohledu majoritní společnosti. Ovšem není tomu tak. Především pro ně je toto řešení tím nejlepším. Stanovili jsme pevná pravidla a důsledně dohlížíme na jejich plnění.

Konečně se k nim chováme jako k plnoprávným občanům (a věřte mi, že obavy o jejich nouzi jsou liché - všichni si do nových bytů pořídili nový nábytek, plazmové televizory či kožené sedačky najdete v nejedné domácnosti, všichni najednou pod pohrůžkou vystěhování uhradili dluhy na elektřině). Kdo tato pravidla bude dodržovat, velmi brzy se začlení do společnosti. K tomu jim denně pomáhá osmnáct terénních pracovníků z Diakonie, Charity a městského úřadu, někteří sídlí přímo v areálu na Poschlé, kde většina těchto rodin dostala byty.

*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*

Často nám ze všech stran radí, abychom Romy asimilovali. Tento proces však nemůže být jednostranný. Chtít musejí všichni. Jsem přesvědčen, že už teď, po měsíci, je mnoho občanů nejen našeho města překvapeno radikální změnou jejich přístupu k čistotě. A pokud si k tomu začnou řádně plnit své povinnosti, bude to nejlepší předpoklad jejich úspěšné integrace.

Ve Vsetíně žije více než sto romských rodin. Všechny získaly bydlení na Vsetíně, až na sedm z nich. Více volných bytů jsme již neměli (ročně se jich uvolní tak málo, že nestačíme pokrýt ani běžný pořadník). Každou z těchto rodin jsme na základě rozhodnutí soudu mohli vystěhovat na ulici, ale neučinili jsme to a postarali jsme se o ně. Poskytli jsme jim půjčku na nákup domů. Pokud v místech jejich nového bydliště nebudou vůči nim uplatňovány rasové předsudky, jistě se brzy začlení do normálního života.

Uznávám vinu společnosti na jejich chování. Společnost jim všechno platí, aniž by po nich cokoliv vyžadovala. Tím je učí, že pracovat je naprosto zbytečné.