Během let jsem se potkala se dvěmi muži , o kterých budu dnes vyprávět. Známost s každým z nich netrvala dlouho, jen pár měsíců. Každý ten přáběh je něčím zajímavý.

První muž byl Karel, byl o několik let mladší, než já, dlouhá leta rozvedený. Už byl v důchodu, většinu života pracoval v české televizi jako elektrikář a znal kdekoho z umělecké branže. Byl dobrý společník, chodili jsme na dlouhé procházky, ráda jsem poslouchala jeho vyprávění. Po několika týdnech známosti jsem ho pozvala k sobě na oběd, vzpomínám, jak mi dal do chodu hodiny, které mi už dlouho nefungovaly. Na oplátku pak pozval na oběd k sobě domů on mne - nevařil, to neuměl, ale přinesl hotové jídlo. Byt měl čistý, uklizený. Najednou se mne zeptal, byla-li bych ochotná se svléknout, že on udělá totéž. Souhlasila jsem, ale s výjimkou, že se nebudeme milovat. "Nejsem na to ještě připravená", řekla jsem. Ujistil mne, že mne nechce k ničemu nutit. Když jsme se svlékli, pochopila jsem, proč tohle chtěl - měl dlouhý úd, tak dlouhý, že když byl nahý a chtěl jít, musel si úd přehodit přes ruku, aby se mu nepletl mezi nohy. Hned jsem si vzpomněla na utrpení ze sexu se svým prvním mužem, který sice nebyl takhle nadměrně vybavený, ale dost na to, aby při jeho nelaskavé povaze byl pro mne sex s ním bolestí a utrpením. Nedala jsem na sobě nic znát, leželi jsme spolu a povídali si a po krátké době jsme se opět oblékli. Ještě jsme se po tomto dni párkrát sešli, pak už jen občas Karel zatelefonoval a vztah už nepokračoval.

Druhý muž byl Slávek, stejně starý, jako já, důchodce z Pardubic. Nejdřív jsme si psali maily, po nějaké době jsem ho pozvala na návštěvu k sobě. Byl to hezký bělovlasý pán. Mluvil o tom, že má byt v pronájmu a musí stále hledat nějaké zaměstnání, protože nájem mu odčerpá velkou část důchodu a tak musí hodně šetřit. Právě našel práci nočního hlídače, kam po pár dnech nastoupí. Byl kuřák, ale hlídal si, aby nevykouřil víc, jak pět cigaret denně, říkal, že si víc nesmí dovolit. Domluvili jsme se, že opět přijede, až bude mít volno v té práci, měli tam rozpis služeb a vždy po třech týdnech měl zaměstnanec tři dny volna. Ten den, kdy opět Slávek přijel, jsem si nechala operativně zkrátit oční víčka. Hezky se o mne staral, každou hodinu mi dával na oči studené vatové obklady a polštářky s ledem, díky této jeho péči se mi neudělaly okolo očí vůbec žádné modřiny, jak to jinak bývá. Třetí den ráno mi po snídani začal vyprávět o tom, že po pádu totality si otevřel firmu, která na zakázku nechávala vyrábět razítka, což tehdy byl velký boom a firmě se dobře dařilo. Po několika letech daňová kontrola zjistila, že dva roky platil špatnou daň, která byla zrušená a nahrazená jinou a vyměřili mu pokutu 250 tisíc. Firmu přestal provozovat a pokutu splácí dodnes a vůbec neví, jak dlouho ještě splácet bude, protože mu na správě daní nikdo nechce žádnou informaci dát. Po jeho odjezdu jsem se spojila s dcerou, která je daňový poradce a ten příběh jí vyprávěla. Chvíli přemýšlela a pak mi řekla, že nejspíš neplatil žádnou daň, protože nová, která nahradila tu starou, měla také jiný účet a ten starý byl zrušený. A také řekla, že na daňovém úřadě jsou povinni dlužníkům sdělit výši zůstatku dluhu a ještě mluvila o tom, že vyměřený dluh byl navíc zdvojnásoben pokutou za neplacení a dál zvýšen procenty za každý další den nezaplaceného dluhu. Vyšlo mi z toho všeho, že mi pravdu o svých problémech Slávek sdělil až po několika měsících známosti a ještě ne celou. Také jsem z popelníku na balkoně, kam chodil kouřit, zjistila, že už nekouřil pět, ale nejméně deset cigaret denně a přesto, že mi říkal, že doma pije jenom vodu, na víc mu nezbývá, z mé ledničky vypil všechnu Mattonku. A tak jsem mu napsala poděkování za péči o mne a současně jsem se s ním rozloučila. Protože si u mne nechal nějaké věci na převlečení a spaní, vyprala jsem je a poslala mu je do Pardubic. Po několika týdnech se mi balík vrátil neotevřený zpátky.