,,Já už to prostě nevydžím...Chci domů...A to hned...´´ jak úžasný pocit to je, když první, co po probuzení slyšíte, je nelidskej řev.

,,Ježiš, nemohl bys aspoň an chvilku zavřít zobák? Aspoň, když ostatní ještě spí?´´ po tom křiku není divu, že jsem vstávala zadkem napřed. Zvlášť, když mi bylo úplně jasný, kdo zase dostal hysterák.

,,Vidíš to? To je přesně důvod, proč mám nervy na pochodu. Čert vem to, že trčíme kdo ví kde a to bez jídla a pití. Ale trčíme tady s ní....Bille v životě jsem nepotkal nikoho, kdo by mi tak ukrutně lezl na nervy...Já zašílím, jestli tady s ní budu muset strávit ještě jeden jedinej den...´´ řval jak pominutej a mě cukaly koutky. Ne, že bych se mu chtěla vysmívat, ale přesně takhle vypadá Trish, když není po jejím.

,,Tak to tě musím zklamat broučku. Nejspíš zešílíš, protože nepředpokládám, že bys měl, čirou náhodou, v těch copánkách něco jako vor a plachtu, abychom se odsud mohli dostat. Takže mám návrh. Ty prostě a jednoduše zavřeš hubu...No a já si tě za odměnu nebudu všímat...Co ty na to?´´ jak vstřícný gesto to ode mě bylo...Samozřejmě jsem při tom nemyslela na jeho duševní zdraví, ale na svůj vlastní klid bez toho pocopánkovanýho ocásku.

,,Já bych to bral...Je to rozumnej návrh Tome...´´ vložil se toho Bill a Tom ho psražil uraženým pohledem. Na mlj návrh zareagoval pouze slovy, že s dilinama dohody neuzavírá.

Když jsem se dostatečně probrala, začala jsem se rozhlížet, kde že mám tu svoji druhou polovičku. Na plážil byl poze Georg, Bill a psychouš. Po gustavovi a Trish ani stopa.

,,Georgu? Kde je Trish?´´ nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

,,Šli s Gustavem sehnat nějaký jídlo...´´odbil mě a snažil se znovu rozdělat oheň, kterej během noci zhasnul.

Při jeho odpovědi mi ale nemohl ujít Billův jedovatej úšklebek.

,,Moment...Kam šli pro to jídlo?´´ať jsem se rozhlížela jakkoliv, všude jen moře, písek a džungle.

,,Na Mars ty blbko...kam asi....´´ Tom se vmísil do rozhovoru, do kterýho rozhodně nebyl přizvanej.

,,Ptal se tě někdo na něco? Laskavě se nauč slušným zvykům a odpovídej jen, když jsi tázán...´´prskla jsem na zpátek.

,,Tarzan? Co si to dvoluješ ty náno pitomá?´´ zas na mě ječel.

,,Tichooooo´´ zařval Bill, když už jsem se nadechovala, že mu dám co pro to.

,,Už buďte zticha...oba...Tome, nikdo ti neřekl, že jsi Tarzan, ale že jsi nebyl tázán....jako že se tě nikdo na nic neptal. A Suzie...buď rozumná aspoň ty. Mě je jedno, jestli se navzájem pozabíjíte, ale prosím...na kolenou Vás prosím...Buťe u toho aspoň chvilku zticha...´´ dokončil Bill svůj proslov a jeho naléhavýmu pohedu se nedalo odolat a jen jsem přikývla, jako že ok. Tom to nakonec taky vzdal a laskavě se odporoučel.

,,Haloooooo´´ z ničeho nic začal zas někdo řvát. Tentokrát jsem po hlasu poznala Trish, která, s Gustavem v závěsu, vyletěla zkrs houští...

,,Co je? Máš něco k jídlu?´´ vypadlo ze mě, ani nevím jak. Jasně, takhle se asi ztracená sestra nevítá, ale hlad je prostě svině a nemohla jsem si ani vzpomenout, kdy že jsem to jedla naposledy. Nejspíš včera...Snídani...Bože, asi umřu... hodin bez jídla.... Ani jsem si to neuvědomila, ale postěžovala jsem si nahlas.

,,Aspoň ti zmizí ty špeky...´´ ozval se zas ten idiot a mě už ruply nervy.

,,Ty....já tě zabiju...´´ vyskočila jsem z písku a skočila mu na záda. On to samozžejmě nečekal a podlomily se mu kolena. Díky bohu, že spadnul rovnou držkou do písku, což mi jaksi dávalo navrch. Zběsila jsem do něj mlátila pěstičkou a druhou rukou jsem mu cpala písek do huby.

,,Nažer se ty demente...´´ prskla jsem a slezla jsem z něj, když jsem usoudila, že už má dost. Jenže...

,,On se mi tlemí? Jako vážně? Tyyy....´´ chystala jsem se na další útok, ale Trish mě stačila chytit

,,Kašli na něj...stojí ti to za tu námahu?´´ zvědavě povytáhla obočí, až jsem se nad tím musela zamyslet. Kdybych mu potřádně křápla, třeba kokosem, možná by dal už pokoj...Hmm jenže nikde okolo žádnej kokos. A vypadalo to, že moje rány pěstí do zad mu spíš dělaly dobře než, že by mu ublížily.

,,Příště to schytáš víc...´´ neodpustila jsem si jedovatou poznámku, ale u něj to spustilo akorát další záchvat smíchu, při kterým prskal písek všude kolem.

,,Ok...třeba mi příště namasíruješ celý záda a ne jen jedno rameno. Ale bylo to příjemný...Díky..´´ vyflusnul poslední zbytky písknu a výsměšně na mě mrknul.

,,Stůj!´´ Trish mě chytla za loket, protože čekala, že se po tom smíchu, znova neudržim.

,,Debil...´´ zašeptala jsem si pro sebe a nechala to být. Co já vím, třeba by se mi ho blbou náhodou fakt povedlo zabít. Uraženě jsem odcházela na druhou stranu pláže, co nejdál od toho idiota a všichni jen tak tak zadržovali smích. To jsem vážně byla tak vtipná? A já se tak snažila být zlá....

,,Sisi vrať se...´´ volala na mě Trish.. No jo vlastně...jídlo.

,,Tak co máš?´´ nastavila jsem dlaně a čekala na příděl.

,,Našli jsme jen pár shnilých banánů, ale...Máme i něco lepšího. Sbalte si věci a pojďte...´´ Trish zavelela a všichni, v řadě za sebou jak čuníci, jsme se vydali do džungle.