9. 12 2009 | 11.29
3.díl
Seděla sem v letadle a očima plnýma slz sem se dívala z okna,jako kdybych doufala že ještě naposled kluky zahlídnu.
,,Dobrá den vážení cestující…´´ozvalo se v tom letadlovým rozhlase.,,Náš let potrvá 5 hodin,děkujeme že využíváte služeb společnosti Bahamy tour…´´moment moment…Jak Bahamy??
,,Prosím vás kam vlastně letí tohle letadlo??´´ptala sem se letušky,která procházela kolem.,,na Bahamy slečno…´´odpověděla mi s úsměvem a moje jediný přání teď bylo uškrtit Billa…
Prej nebudeme od sebe daleko….No jo vždyť ne,jenom několik tisíc kilometrů,to přece nic není…A navíc mi v hlavě začalo hlodat nespočet věcí…,,Co když mě Bill poslal takhle daleko jenom aby se mě zbavil??´´ptala sem se sama sebe,ale nebyla se schopná najít si odpověď.
Ale pak sem si řekla že by to neudělal…
Jenomže mi začalo docházet,že Bill může říct cokoliv,ale není tady moc velká reálná naděje,že by sme ještě někdy mohli bejt spolu…
,,Prosíme připoutejte se,právě přistáváme…´´ozvalo se znova,ale já nebyla schopná vnímat nic jinýho než obraz Billa ve svý hlavě.Taky sem na to doplatila…Letadlo přistálo a já se zinkla do hlavy o protější sedadlo…Ale přežila sem.
Zkroušeně sem vystupovala z letadla a v letištní hale na mě čekal chlápek,kterej mě měl odvíst do mýho novýho ,,domova´´ přesně jak mi Bill před několika hodinama sliboval.Bill mi zajistil pokoj v nějakým hotelu na dobu neurčitou a když sem se dostavila na recepci,ženská za pultem hned věděla kdo sem,předala mi klíče od pokoje,popřála mi příjemnej pobyt a poslala mě nahoru.Výtahem sem dojela až do posledního patra kde sem s námahou našla svůj pokoj.Ale povedlo se…Sice mi to trvalo značnou část hodiny,ale úspěšně sem se dostala k mým dveřím.
Otevřela sem je a do očí mi hned padla obálka,která ležela na stolku u dveří.
Otevřela sem ji a hned sem poznala Billovo písmo…
,,Ahoj Beruško!
Možná se divíš,proč je tady ten dopis,proč sem ho psal,když sem měl tolik možností říct ti jeho obsha do očí…Asi to bude tím,že sem nenašel odvahu,tak sem si řek,že bude lepší když si to přečteš sama.
Nezvlád bych ti to říct,kdyby si byla v mojí blízkosti…
Určitě ses divila,že sem tě posadil na letadlo,který letělo až na Bahamy,ale věř mi že je to jedno z mých nejsprávnějších rozhodnutí v mým životě…
Nechci ti lhát,i když se mi to říká těžko tak…Nevim,nemůžu ti slíbit že se ještě někdy uvidíme,i když sem ti říkal něco jinýho.
Možná že by všechno mohlo bejt jinak kdyby se nepřišlo na to,že tě schováváme právě my.Nemohl a nechtěl sem se dívat na to jak mi tě odvážej a každýho zavíraj někam jinam.Nevim jestli se nás to nějak dotkne,ale doufejme že ne…bude na tebe pořád myslet a doufat že tě ještě někdy budu moct tisknout v náruči…
Už musim jít,nebo nám odletí letadlo…
Nikdy na tebe nezapomenu…Bill´´