13.díl
,,Kam jako deš?´´ptal se vyjeveně Gustav.,,Jenom sem pokrčila rameny.,,Zůstaň aspoň tady Sisi…My dva tě nenecháme jen tak odejít,bůh ví co s tebou bude…´´ujišťoval mě Gustav.Vděčně sem ho objala…,,Díky…´´zašeptala sem.
,,Zůstaň aspoň tady…Nechce se mi tě někam pouštět…Nějak si mi přirostla k srdci sestřenko…´´zašklebil se Gustav….
,,Mě se taky nechce,ale musim…Mějte se tady…A díky….´´naposled sem jim zamávala a šla sem se toulat po ulicích…Chtěla sem nadobro opustit Magdeburk,bejt co nejdál od Billa,od vzpomínek…I když sem tady byla dohromady možná měsíc,přece jenom těch vzpomínek bylo hodně a ne všechny dobrý…Chtěla sem všechno poškrtat já přece nikoho z nich neznám…Žádný Tokio Hotel,Žádnej Bill ani Tom…Prostě Nikdo…jedinej Gustav…Na toho sem zapomenout nechtěla.Prostě ke mně fakt nějak přirost…
Ještě před mým odchodem mi dal svoje telefonní číslo,abych se mu ozvala,kdybych něco potřebovala…
Pár dní sem jenom tak bloumala Magdeburkem s nadějí že na Billa někde narazim,i když sem ho už nechtěla vidět.Chtěla sem aspoň poslední možnost si s ním promluvit,vysvětlit mu to…říct mu že…Že ho mám ráda tak trochu jinak,ale stejně sem znala jeho reakci,ani sem mu to nemusela říkat,tak proč bych se sakra měla snažit mu něco vysvětlovat.Tak sem definitivně opustila Magdeburk a už konečně začít něco novýho…
Kdybych teď řekla že sem se během jednoho dne dostala do dalšího města a začala sem se mít dobře,byl by to hrubej kec…Trvalo mi hodně dlouho…Možná několik dní než sem se dostala pryč ze zapadlých vesniček do nějakýho většího města,kde sem měla víc možností.
,,Slečno co tady děláte??´´ozvala se za mnou starší paní.,,já…Nic..´´schovávala sem za zádama nějaký ovoce,co sem se právě snažila vzít.
Chvilku na mě podezřívavě koukala a asi věděla co sem se právě snažila udělat.,,poď se mnou…´´usmála se na mě a vedla mě do zadu obchodu…,,Máš hlad??´´nabízela mi nějakej koláč.Nechápavě sem na ní koukala.Pozoruju tě tady už delší dobu…Ty nemáš domov a rodiče??Nemáš někoho kdo by se o tebe postaral??´´asi mě nezná…No tím líp…Jenom sem zakroutila hlavou.,,Mohla bych vás o něco poprosit??´´zeptala sem se váhavě.,,Mno jistě…´´usmála se na mě.,,Já…nemohla by ste…Mě tady nějak zaměstnat??´´no co,musela sem to aspoň zkusit.
,,No když to tak vezmu…Pár šikovných rukou by se mi tady hodilo…Ale bylo by to jenom na večery a dopoledne….´´upozornila mě a já měla najednou v sobě takovej krásnej pocit…,,To nevadí…´´řekla sem a zářili mi oči…,,Na platu se ještě domluvíme…A spát…Přespávat můžeš nahoře nad obchodem.Není to nic moc,ale myslim že pro začátek ti to bude stačit…´´tak milýho člověka sem snad ještě neviděla.,,Děkuju mockrát…A ještě něco…Mohla bych si zavolat??´´ptala sem se.Usmála se na mě a ukázala na telefon.Počkala sem až odejde a z kapsy sem lovila papírek s Gustavovým číslem.nevim proč ale měla sem prostě pocit že mu to musim říct,že s ním musim mluvit.
,,Prosím??´´ozval se jeho hlas v telefonu.
,,Ahoj bratránku…´´řekla sem.
,,Sisi…Co se děje??Stalo se něco??´´ptal se se strachem.
,,ne ne všechno je v pohodě.Jenom ti volám,že sem našla práci a takový provizorní bydlení…´´řekla sem nadšeně…
,,to je super a kde teď si??´´ajej…
,,To je jedno kde sem,ale chtěla sem tě slyšet,stejská se mi…´´můj hlas asi musel vypadat sklesle…
,,Nám taky…´´ujišťoval mě Gustav.Moment,opravdu říkal NÁM??
,,Nám??´´zopakovala sem to.
,,jo nám,kluci sou jak tělo bez duše…A Bill…´´najednou se zarazil…
,,Cože??´´nechápala sem a do očí se mi nahrnuly slzy.
,,už musim Končit…měj se Gustí,ještě se ozvu.´´zavěsila sem,i když sem věděla že ještě něco říká.Nemohla sem nic slyšet o Billovi…už ne…