,,Trish? Halooo?´´ volala jsem, ale nikdo se mi neozýval.

,,Gugi?? Hele neblbněte, to není vtipný...´´ nadávala jsem, a hlavou se mi honily myšlenky typu : Přijela loď, všichni odpluli a mě tady nechali. Ale ne, tohle by mi Trish neudělala. Pak mě napadlo, že se všichni vrátili na pláž a vyrábí ten nápis SOS, o kterém včera mluvili. Tak jsme šla za nimi. Celá vyděšená, protože v tom nejtemnějším koutku mojí mysli, se znovu objevila ta krvelačná gorila.

,,Halooo Triiiiiish...´´ zavolala jsem znovu, když už jsem byla jen kousek od pláže. Najednou mě ale někdo ze zadu chytil a zacpal mi pusu.

,,Ticho...Prosím tě nekřič, to jsem já...´´ podle hlasu jsem poznala Toma.

,,Zase ty? To už nemyslíš vážně...´´ rozčílila jsem se, ale on mi okažitě znova zacpal pusu.

,,Ježiši zmlkni na chvilku, jinak budeme mít fakt velkej problém.´´ varoval mě skoro šeptem. Copak se zbláznil? Naopak musíme řvát co nejvíc, aby měli záchranáři aspoň nějakou šanci nás najít.

,,Přestanu řvát, až na mě laskavě přestaneš šahat jasný!!´´ křičela jsem na něj.

,,Přestaň, nebo nás najdou!!!´´ chytil mě za ruku a ve tváři vyděšenej výraz. Moment moment, tady je něco špatně.

,,Kdo jako?´´ zeptala jsem se nechápavě.

,,My...´´ ozvalo se za mnou a já tak nějak pochopila, že na tom ostrově rozhodně nejsme sami.

,,No nazdar...´´ zavzdychal Tom. ,,Hele vy jste záchranáři?´´ zeptala jsem se těch dvou chlapů, co stáli za mnou a oba na mě koukali jak na úplnýho idiota. Tak mi došlo, že tu asi nebudou proto, aby nás odvezli domů.

,,Hej hej hej, tohle snad není nutný ne?´´ bránila jsem se, když nás chtěli svázat. ,,Jestli okamžitě nezmlkneš, zavážu ti i hubu.

,,Vykašli se na to a radši dělej, co po tobě chtěj. Nebo to bude ještě horší...´´ Tom se dobrovolně nechal svázat a vůbec se nebránil, hrdina jeden.

,,Co? ty to fakt nemáš v hlavě v pořádku. Já se jen tak svázat nenechám, rozumíš...´´ nadávala jsem a kopala jsem kolem sebe, ale stejně to bylo k ničemu.

,,Měla bys ho příště poslechnout, vypadá jako rozumnej kluk...´´ upozornil mě jeden z těch - nevím jak je nazvat - únosců, nebo pirátů?

,,Rozumnej? Jako vážně? Ach tak haha....Ne ne ne..to mmmmmm´´ tak jo, dobře už budu mlčet. Moje žvanění jim evidentně lezlo na nervy, takže mi nejenom svázali ruce, ale do pusy mi nacpali nějakej kus smradlavýho hadru.

Oba dva nás táhli k pláži. Hlavou se mi najednou prohnal celej život. Teď nás zabijou, takže se odtud už nedostanu. Doufala jsem, že se aspoň ostatním podařilo utýct.

To, že jsem se spletla jsem zjisti prakticky ihned, jak jsme vyšli z džungle. V písku totiž seděl zbytek našich trosečníků, svázanách stejně jako my, ale...Vypadalo to, že se velmi dobře baví.

,,HHHmm fude i o...´´zkoušela jsem promluvit.

,,Chceš vyndat ten hadr?´´ ptal se jeden z těch špinavců. Zoufale jsem kývala hlavou.

,,A přestaneš už konečně kdákat?´´ ujišťoval se a moje hlava se znovu rozkývala. Ne, že by mi věřil, ale opravdu mi ten hadr vyndal.

,,Sednout...´´ zařval na mě a Toma. Usoudila jsem, že pro tentokrát bude lepší neodporovat.

,,Nazdáááár hahaha...ztracená sestro...´´ rozchechtala se Trish a já se vyděšeně podívala na Toma. ,,Co je to s nima?´´ nechápala jsem, jak se dokážou v takový situaci tak dobře bavit.

 ,, Vypadá to, že jsou regulárně sjetý...´´ Tom se tvářil úplně steně jako já.

,,Bože, to vás tak zmlátili?´´ zhrozila jsem se, když jsem si pořádně prohlídla Billa  a Gustava.

,,Ale nee...to si udělali sami. To bylo boží...Představ si Sisinko, oni se o mě normálně poprali. No a pak Georg zmlátil Billa, když mu Gustav prásknul, že jsme s Bilem spala.´´ vysvětlovala Trish a všichni dostali záchvat smíchu.

,,Vidíš, co tě čeká, jestli cekneš?´´ ujišťovala jsem se, že Tom bude držet jazyk za zubama a ani omylem se nezmíní o včerejší noci.

,,A kde jste se tak zfrčeli? To jste jako začali krvácet fet nebo co?´´ Tom je vyslíchal dál a ignoroval moji poznámku.

,,No tomu bys nevěřil. My jsme vás šli hledat jo a já jsem zakopnul a spadnul do nějaký díry. A tam tuna, ale fakt tuna cukru...´´ slova se ujal Bill nám střízlivým to všechno začalo docházet.

,,Takže jste se rozhodli, že si osladíte život...´´ konstatovala jsem a naši feťáci horlivě přikyvovali.

,,No a pak přišli tihle pánové a celkem je naštvalo, že jsme ten cukr našli a dokonce i to, že jsme si z něj udělali sněhovou bitvu...´´ pokrčil rameny Georg. Za jiných okolností by mi všichni čtyři připadali hrozně roztomilý, ale teď bych je nejradši zabila za to, do jakýho problému nás dostali.

,,Takže ne únosci nebo piráti, ale pašeráci...No tak to jsme docela v řiti...´´ plácla jsem sebou do písku. Jak ta naše situace vypadala zle, tak tohle bylo tisíckrát horší.

,,Jak dlouho bude trvat, než z nich to svinstvo vyprchá a budou aspoň trochu schopný fungovat?´´ ptala jsem se Tom, kterej byl bohužel jedinej myslící.

,,To netuším, vypadám snad jak feťák?´´ urazil se.

,,Ježis tak sorry, jen bych potřebovala další mozky k přemejšlení, a to lečo, co mají teď v hlavě, mi je k ničemu. A ty, kdybys byl co proto, tak bys mi pomáhal něco vymyslet...´´ naštavala jsem se taky.

,,Já jsem měl plán, ale ty ses zase přiřítila jak velká voda a řvala na celej ostrov, proto nás chytili. Kolikrát jsem ti říkal, ať zavřeš zobák, co?´´ opáčil Tom a já si to rozhodně nenechala líbit.

,,A co jsi měl za plán...omráčit je kokosem?´´

,,Hele, vy dva se taky budete prát?´´ Vložila se do naší hádky Trish a dokonale mě tím odzbrojila. Copak se na ní člověk může zlobit, když sjetá vypadá tak hloupoučce a nevinně?

Nezbylo mi nic jiného, něž se spolehnout jen sama na sebe. Ty čtyři trestance jsem nechala, ať se z toho feťáckýho delíria vyspí a Tom? Ten se rozhodl stejně jako já. Budeme se navzájem ignorovat a jednat budeme pouze na vlastní pěst, nikoliv společně a otočili jsme se každý tak, abychom na sebe neviděli.

Když už konečně usnuli a byla chvilka ticha a klidu, bez zbytečných výbuchů smíchu a jiných rušivých elementů, měla jsem prostor k prozkoumávání. I přes kocovinu jsem si dokázala spočítat, že je nás o dva víc než těch pašeráků, že tři z nich jsou ozbrojený a ten poslední...ó pane bože, na toho posledního šli asi nějaký choutky, protože si mě prohlížel od hlavy až k patě a nechutně si olizovat do krve popraskaný rty. 

Usoudila jsem, že kdyby vystřízlivěli nějak dřív, něž asi zrovna plánovali, a jednomu z nás se podařilo dostat se z toho provazu, měli bychom reálnou šanci utéct. Jenom mi zatím moc nenapadalo kam.