Já vím, že by se člověk neměl vychloubat, sebechvála smrdí atd. Ale já se prostě musím podělit. Pyšný na sebe snad člověk bejt může, ne?

Dosáhla jsem celožitovního úspěchu a to, že mám dvojku na vysvědčení z matiky. Poprvý :'3 Ach nejlepší pocit na světě. 

A dál? Od čtvrtletí jsem toho potom moc nečekala. Ale nevím jakým zázrakem se mi všechno zadařilo a nakonec mám na vysvědčení tři dvojky ._. Měla jsem mít ještě češtiny, ale dala mi jedničku. Ani nevím proč.

Jinak jsem normálně celebrita pomalu. Všichni učitelé mě znaj (i ti, co já neznám vůbec) a všichni mě vychvalují. Kdyby věděli, co si o tý škole občas myslím. Jsem šla učitele do kabinetu a byla tam jiná učitelka. A prý " Vy jste ta slečna...? Jsem na vás slyšela chválu a nevěděla jsem, kdo jste" No moc prostě. Nedivte se mi, že skáču do stropu radostí. Vypadá to spíš, jak kdybych byla nějaká šprtka a vlezdoprdleka, ale to opravdu nejsem. V dnešní době tohle funguje spíš jako trapáctví. Ale nevím, co by mělo být špatného tam, být úspěšný. Sice mít jedničky na vysvědčení je k ničemu (leda kdybych měla jedničky z matiky kvůli vejšce), jenže tohle je prostě jediná věc, v čem si připadám výjimečná. Nejsem zručná, ani hezká, tak co bych pak jiného měla mít.