Toť otázka, která mě v poslední době provází dnem i nocí. Jedná se o výběr vysoké školy. "Brzo" říkáte si možná. Já byla hodně dlouhou dobu přesvědčená, že vysokou školu vybranou mám. Jenže to by nebylo ono, kdyby se to nakonec všechno nezměnilo.

Nejprve začnu obory, na které 100% nepůjdu. (Možná si říkáte, že je tedy zbytečné se o nich bavit. Já si to ale potřebuju ujasnit i psanou formou, abych opravdu vše zvážila). Jak už jsem psala v nějakém tagu, lákalo by mě několik druhů povolání. 

Knihovnice - na to snad ani školy nejsou a za plat bych se ani nenajedla. Ale prostě mám vztah ke knihám. I když si nejsem jistá, jestli by tohle byla ta pravá cesta.

Historička/pracovnice v muzeu - ačkoliv jsem se historií nikdy nezabývala, strašně ráda bych to někdy zařadila ke svým koníčkům. Historie mě dost zajímá a často si připadám jak idiot, když se lidi baví o nějaké době (např. komunismu) a já vlastně vůbec nevím, o co šlo. Ale jak píšu výš, historie by byla fakt asi jen koníček a nevím, jestli bych na studiu historie neumřela nudou. Přece jen bych se chtěla věnovat událostem, které by mě zajímaly. Tady bych se musela nabiflovat každý rok od počátku Krista a ještě před ním.

Restaurátorka - mám vztah také k historickým budovám, ačkoliv opět nejsem nějak znalá. Z architektury už jsem architektonické slohy zapomněla, ale stejně pokaždé obdivuju ty nádherné stavby a ráda bych se podílela na jejich zachování. Ale chtěla bych spíše podobné projekty řídit, než být přímo "opravář". Jsem totiž naprosto neschopná na cokoliv ručního. Ale nevím, jak se k takovým věcem dá dostat. Možná přes obor architektura? Jenže zde je pořád ten samý problém. Neumím ani kreslit. A na umělecké obory se stejně uzavírají přihlášky na konci listopadu.

Právnička - Už jako menší jsem chtěla být právník. Ale postupem času jsem zjistila, že by to bylo proti mému přesvědčení. Obhajovat vrahy a nebo se snažit pošpinit nevinné lidi? V poslední době mě ale napadlo, že druh právníka je vlastně i notář. A to mi nepřijde jako špatná práce. Jenže než člověk vystuduje práva, je to na 100 let. A než dostane konečně práci, je člověku opravdu tak 35-40. A hlavně si právničinu představuju asi až moc podle filmu Pravá blondýnka. Jenže ono to tak jendnoduché není. Vůbec to není jednoduché. Jako obor se mi to líbí, ale nejsem si jistá, jestli bych pro to byla prostě ten správný člověk.

Když to vezmu od začátku, již od střední, původně jsem chtěla jít na obchodku. Jenže všichni mi říkali, že ze mě bude leda tak prodavačka v Tescu. A stejně bych tam s těma nánama nepřežila. Na gympl jsem nechtěla a nakonec mě zaujala stavařina.

Hodně dlouhou dobu jsem plánovala, že půjdu na ČVUT na Stavební inženýrství. Opravdu mám stavařinu ráda, ale projektant, ani statik být nechci a to toho teda už moc nezbývá. Hlavně přítel ČVUT zvládá jen tak tak a to byl vždycky lepší než já. Pak jsem myslela, že bych mohla zkusit Management ve stavebnictví. Jenže musíte projít třemi všeobecnými roky, které já bych prostě nedala a teprve pak vám začne management. A to tím stylem, že např. z 12 předmětů za oba semestry se ekonomiky a managementu týkají 4..  A já nebudu studovat něco, kde nakonec budu vědět nic jak o stavebnictví tak o ekonomice.

Poté mě zlákalo VUT a to jejich podnikatelská fakulta. Budu na technické škole a budu studovat podnikání. Bájo. Ale potom, co jsem se dočetla, na jaké úrovni tato škola je, jsem si to rozmyslela. Netvrdím, že jsem chytrá a každá průměrná škola pro mě není dost dobrá. Ale já chci prostě zkusit to nejlepší. Teprve pak, pokud na to nebudu mít, půjdu na tu průměrnou.

Nakonec úplně nakonec, jsem se vrátila k ekonomice a managementu. Vím, že tenhle obor studuje tak 70% obyvatelstva, ale já mám prostě svůj plán a sen. V hledáčku mám zatím VŠE, MUNI a MENDELU(i když o té začínám trochu pochybovat).

Další informace o těchto školách budou v příštím článku.