Ještě před nějakou dobou jsem si nebyla jistá, jestli vůbec nějaké sny mám. Jistě dostudovat školu s červeným diplomem, vdát se, mít psa a tak.Ale co chci jinak vůbec se svým životem dělat? Nějak jsem nevěděla. V poslední době jsem ale na pár věcí přišla. A protože mám ve zvyku zapomínat klidně i svoje životní cíle (je to zvláštní, ale opravdu), možná by bylo lepší sepsat je. A ohledně nekterých jsem nejistá, tak mi možná i pomůžete.

1. Pole dance

O pole dancu jsem tu jednou psala. A tento sen jsem měla v plánu splnit už před třemi měsíci. Přihlásila jsem se na dopolední kurz. Bohužel nebyl žádný zájem a já se v den kurzu dozvěděla z smsky, která mi přišla v 1 ránu, že se kurz ruší. Byla jsem nešťastná a snažila se najít kurz někde jinde. Bohužel v Praze byly jen večerní a stejně by to nemělo cenu dojíždět kvůli jedné hodině.

No, minulé pondělí jsem ale navštívila ukázkovou lekci. Sice jsem byla jediná, komu nešly základní spiny, jenže nevěřím svým rukám, že mě udrží a hlavně mi dost klouzaly. Na konci lekce jsme se ptala lektorky, jestli i střeva jako já můžou dělat pole dance. A ona řekla, že na začátku byla horší než já.

Teď se mi konečně splnilo přání a oni otevřeli kurz v pátek (pokaždé byl kurz jen pondělí/úterý). Jenže mám strach (a velmi oprávněný), že se kurz zase neotevře. Přijde mi, že u nás prostě o začátečníky není nijak valný zájem. Mám vytipovaná dvě studia v Praze, jenže tam jsou kurzy večer  a já končím ve škole brzy a pak jdu do práce. Sice jsou kurzy i v pátek, ale v ten nemám školu. A jak jsem psala výše, nemá podle mě cenu jezdit kvůli hodině do Prahy. Ještě je u nás jedno studio, ale to se ještě neobtěžovalo vypsat kurzy na září.  Takže u toho netuším, co můžu čekat. Moc bych si přála, aby to vyšlo. Na té ukázkové lekci říkaly 2 slečny, že by asi chodily. Tak bože prosím! Jediné, co mi vadí je, že kurz má začínat 4. Jenže já další týden jedu na seznamovák a z toho se vracím v sobotu. Takže bych přišla hned o druhou hodinu. To se mi tedy opravdu nelíbí, protože bych si tu hodinu musela nahradit a to by stálo další peníze. Ale hold asi člověk občas musí něco obětovat.

2. Klavír

Ani nevím, jak mě to napadlo, ale najednou jsem si řekla, že bych chtěla hrát na klavír. Zvuk klavíru se mi vždy líbil a přávala jsem si mít přítele, který by na něj hrál a já bych ho hodiny poslouchála. Můj přítel bohužel hrát neumí a já si jednou řekla "a proč bych si nemohla hrát sama? Aspoň bych nemusela někoho pořád obtěžovat". Na klavír by se asi mělo nejlépe začít od mala, ale copak je moje vina, že mě na něj rodiče nedali? Známý klavírní virtuóz stejně být nepotřebuju, tak co.

Nejprve jsem našla rychlokurz pro dospělé. Jednalo se o dvě lekce v délce 2,5 hodiny s tím, že ten týden během lekcemi vám domů půjčí klávesy. Bohužel termíny byly v březnu a dubnu. Napadlo mě napsat tam, zda bude další, ale nějak jsem to nechala být. 

Včera v noci jsem si znovu prohlížela stránku, kde se nacházel tento rychlokurz. Mají tam totiž i normální lekce i na mnoho jiných nástrojů. Koukla jsem se na mapu Prahy a našla jsem jako nejbližší místo od školy Petrovice. Podívala jsem se na volné termíny a měli středu 17:15-17:45. Podívala jsem se na svůj rozvrh. Končím v 16 hodin! V prvním ročníku jsem na Jižním Městě, tak jsem se dívala, jak je to od sebe daleko. A je to skoro vedle sebe! Nějakých 7 kilometrů. 

Jenže já nevím. Přijde mi to jako dost velké rozhodnutí. Už jen proto, že si tím zase zaplním rozvrh a prostě budu na té škole první dny a týdny. Jenže potom bych musela čekat další rok.. Další stránka je finanční. 18 lekcí stojí 6700,-. Za jednu 45 minutovou lekci je to cca 372 korun, což je u klavíru asi normální. Je ale skvělé, že si člověk může půjčit klávesy a to za 1900 na rok!  Ačkoliv se musí samozřejmě složit záloha 4800. Takže by to prostě bylo najendou bouchnout 10 000. Jen to tu vidím napsané, a díkybohu, že ležím. Jinak by to se mnou asi švihlo. A poslední bod je, že mi do toho zase zasahuje seznamovák. A samozřejmě za absenci ze strany žáka se peníze nevrací. Možná by se dalo domluvit posunutí, ale nevím. Nevím, jestli do toho vůbec mám jít. Vcelku mě to děsí. Nebo poměrnou část toho strachu taky tvoří Praha. Z nových prostředí mám strach. Když jdu někam po druhé, po třetí, tak už je to v pořádku. Ale Praha je pro mě prostě děsivý labyrint. U nás ve městě samozřejmě žádné kurzy nejsou. Jsou tu jen "doučovatelé". Teď ale koukám, že tu je nějaký pán, který nabízí výuku za 250/45 minut. Dokonce hodinu za 200!  Možná bych to ještě měla promyslet. Mohla bych si od té hudební školy půjčit jen klávesy a mít doučovatele. Když o tom tak přemýšlím, tak by to vlastně bylo asi mnohem lepší řešení. Páni. Miluju, když díky blogu přijdu na nové možnosti!  

 3. Sportovní gymnastika

Sice o tom na blogu nijak zvlášť nemluvím, ale v posledních 3 měsících jsem se začala spřátelovat se sportem. Dokonce jsem si koupila nové sportovní boty a dnes krásnou sportovní podprsenku za 300 (což se mně, šetřílkovi, vůbec nepodobá). Těm, kdo mě znají, by při čtení třetího bodu spadla brada až do pekla. Já a gymnastika? Vždy jsem ji nenáviděla. Plus je to asi další věc, co by se měla cvičit od mala, ale mně je to upřímně fuk. Jinak nejsem šílená, nehodlám se v 19 dát na dráhu vrcholové sportovkyně. Jde o to, že nám tento sport nabízejí ve škole. Dají se tam naučit různé přemety a salta, což mě docela láká. Nikdy jsem nebyla sportovní typ. Spíš líná bečka sádla, jenže už nechci být. Pořád nejsem v nijak skvělé kondici, ale snažím se.

Věc je ale ta, jestli na to mám. Nevím, jestli má člověk vrozené, co zvládne a co ne. Ale nerada bych se tam přihlásila, abych pak měla 3 měsíce peklo. V prvním semestru jsem se přihlásila na fitness, abych na sobe ještě nejdřív zamakala. A potom budu buď v pátek chodit na pole dance, nebo dál na tvarování postavy. Chci ještě nabrat nějakou sílu a nejlépe i ještě trochu zhubnout, abych tam pak nebyla jak slon. 

Pohyb se mi strašně líbí. Kór když je prováděn s takovou tou elegancí. Jenže pro mě je pohyb pořád mučení, i když se snažím o opak. Chci cvičit jógu a dělat strečink, ale pomalu se u toho pokaždé rozbrečím, protože jsem neohebná a jsem na to sama. Ale s nějakým trenérem to jde vždy líp. A tam by byl. Třeba bych konečně mohla získat nějaké pohybové schopnosti (a kdybych k tomu ještě dělala ten pole dance!). Ale prostě co když mi tohle není souzeno? Kéž bych to mohla zjistit dřív, než se případně zapíšu na něco, co mi bude ničit život.