Kdyby mi někdo před třemi měsíci řekl, že půjdu dobrovolně na dvouhodinové cvičení, tak se válím smíchy po zemi. No, časy se mění. Ale nejprve o něčem jiném.

Pátek

Můžu vám s potěšením říct, že jsem si začala plnit jeden ze svých snů a to pole dance. Původně to vypadalo, že se kurzy neotevřou, ale najednou se naplnily, ani jsem nevěděla jak. První hodina byla v důsledku skoro to samé, jako hodina ukázková. Teď mi to šlo ale trošičku líp a povedla se mi sem tam i nějaká základní otočka. takže třeba mám šanci nebýt pytel brambor a umět se točit kolem tyče! Jediná věc, která mě tedy výrazně nenadchla je, že v celém kurzu jsou samé malé holky. Kromě jedné paní, které je 32 a prý bude chodit ještě jedna její starší kamarádka. Tak aspoň něco. Ale popravdě - opravdu nemám ráda děti. A nechci, aby k nám lektorka mluvila jako k děckám, nebo aby jim věnovala víc pozornosti, protože to jsou prostě děti. Nejhorší je, že v tom kurzu po nás od 17 jsou normální lidé, jenže už je naplněný. Původně jsem se na něj chtěla přihlásit, ale v práci budu končit ve 3 a říkala jsem si, že odtamtud pojedu rovnou na kurz od 4, abych nejezdila zbytečně na hodinu domů. Z téhle stránky mě to opravdu zklamalo. Myslela jsem, že si tam budu moct povídat s novými lidmi. Jediná výhoda je, že přes ně vidím na lektorku i z poslední řady :D Ale tak tohle přežiju a na Z2 už snad vychytám něco lepšího.  

Že by jednou?

Sobota

V sobotu jsem vstávala už v půl 8, protože jsem se chystala na dlouho očekávanou akci. Byla to benefice, kde od 9 do 11 měla blok moje fitness instruktorka z posilovny, kam chodím. Kromě běžného posilování tam byla i ukázka zumby a hot dance. Konečně jsem měla možnost vyzkoušet nové černé sportovní legíny, doplnila to šedým tílkem, které nikdy nevím proč si beru, jelikož mi pořád sjíždějí ramínka, a zakončila to sportovní mikinou, kterou jsem na sobě snad nikdy neměla. 

Když jsem dorazila někdy kolem 3/4 na 9 překpvailo mě, že kromě dvou tatínků s dětmi není nikde nikdo. Před devátou se ale konečně ukázala moje milovaná fitness instruktorka a pár minut po deváte jsme tedy začali. Pak jsem měla takový ten moment "Proč já jsem sem zase lezla?!". Následovalo něco kolem půl hodiny kardio cvičení. Když už jsem myslela, že umřu, nastal čas na zumbu. To byl takový oddech! Předcvičoval nám chlap, což mi přišlo vtipné, ale byl super. Docela mi to šlo a byla to opravdu zábava. Ale že bych si to vybrala jako sport na hubnutí, o tom pochybuju.  

Poslední v řadě byl hot dance. Bylo to něco na způsob twerku a no.. sexy tancování? Zkoušela jsem to, ale tohle opravdu, ale opravdu není můj styl. Já prostě neumím vypadat sexy. Připadala jsem si jako hroch a prý to bylo docela vidět. Ještě že mě neviděl nikdo známý. Určitě by umřeli smíchy.

Bylo kolem půl 11 a já si říkala "co to?". Mělo to být přece do 11. A to byla největší mýlka mého života. Nastoupila znovu moje fitness instruktorka a že máme ještě hodinu. Myslela jsem si, že si dělá srandu. Nedělala. Tak jsme zase dělali nějaké to kardio i posilování. Musím přiznat, že při tom jsem si dala asi tak na 10 minut pauzu. Celkem mě píchalo v kotníku a musela jsem si jít doplnit pití. Už už jsem si říkala, že mi to pro dnešek stačilo, že s tou nohou na to kašlu. Ale pak jsem se prostě sebrala a šla cvičit dál. Trochu jsem to občas flákala, protože skákat na jedné noze, když vás píchá v kotníku není nic moc. Ale snažila jsem se. jako vždycky. Pak instruktorka řekla, že nám zbývá ještě asi 10 minut.  A já už si jen v duchu říkala "Prosím, už ne!". Nakonec se ale rozhodlo, že místo toho bude ještě chvíli hot dance. Lidi už se celkem začali vytrácet, takže nás tam zbylo tak 5 +- (moc jsem nekoukala okolo). Sice mě to moc nenadchlo, ale konečně přišel přítel, tak jsem mu to chtěla ukázat (moc ho to nehromilo...). Ani nevím, kolik bylo, ale že prý bude ještě zumba. A najendou už byli skoro všichi pryč a zůstala jsem tam jen já, instruktorka hot dance a ještě jedna holka. Teď už mi některé kroky moc nešly, protože jsem byla dost unavená. Ale i tak jsem tancovala až úplně do konce. Takže z cvičení od 9 do 11 bylo nakonec cvičení od 9 do 12.  Když jsem se pak plazila po schodech, tak ze mě organizátorky měly srandu. Ale byla jsem na sebe pyšná. Jako snad jediná jsem cvičila opravdu od začátku do konce. Taky jsem to ale pak rozdýchávala zbytek dne.

Neděle

Dnešek už nebyl tak sportovně založený, ale i to, že jsem došla na Dny města Kladna pěšky, pro mě byl neskutečný výkon. Nemůžu se totiž po včerejšku skoro hýbat. Bolí mě nohy, záda i ruce. Ale stejně si myslím, že to stálo za to. Návštěva této akce se se cvičením už nepojí, ale musím se s vámi prostě podělit. Vlezla jsem do simulátoru nárazu, kdy se auto otáčí kolem dokola. No kupodivu to byla sranda - zůstat viset hlavou dolů v autě. Bylo to lepší než kolotoč, ale naživo bych to opravdu zažít nechtěla. A v Avon stánku jsme potkalu slečnu, co dělá šerm a nabídla to mému příteli. Ten po šermu toužil, ale klub, kam chtěl stojí na rok 6000. Tenhle stojí 2000 a vybavení vám zapůjčí. Takže budu mít muže šermíře. A prý se od nich někdo dostal i do skupiny, které jsou vybírány pro točení filmů. Tak třeba bude jednou i slavný!