A už je to oficiální, Stala jsem se součástí akademické obce na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze. 

Původně jsem se na imatrikulaci moc těšila, ale dnes se mi tam nakonec moc nechtělo. Jsem ale ráda, že jsem se přemluvila a šla. Aspoň to nemusím řešit mimo.

Naše imatrikulace měla začínat ve 14:00. Začinali jsme tedy tím, že jsme podepsali papíry se sliby a poučení o práci s PC a dělala se prezence a takové ty administrativní věci. Po třičtvrtě hodině se v aule konečně setmělo (měli jsme to přímo ve škole, ve Vencovského aule) a přišel děkan s proděkany. Myslela jsem, že budou mít takové ty taláry, ale bohužel. Pouze děkan měl kolem krku nějaký zlatý řetěz.

Jako první zahrála státní hymna a poté nás jeden z proděkanů přivítal a měl takové ty úvodní řeči. Následně začali číst jména zapsaných ke studiu. Čekala jsem, že to bude strašně dlouhé, ale tato část trvala tak půl hodiny pro všechny. Když byla řada na mně, šla jsem k panu děkanovi s myšlenou,že o mně na téhle škole rozhodně uslyší. Potřásla jsem mu rukou, řekla "slibuji" a on mě přivítal na škole.  Ačkoliv o nic nešlo, ještě chvíli potom mi tlouklo srdce. Přece jen tohle už je něco jiného. Tady jde o vše a bude to mnohem, mnohem těžší než nějaká střední. 

Když jsme se všichni vystřídali, přečetl pan děkan projev k imatrikulaci a úplně nakonec nám zahrála studentská hymna Gaudeamus igitur. Měla jsem skoro slzy v očích. Poprvé v životě hrála tahle studentská hymna pro mě. Slýchávala jsem jí tak akorát na plesech gymnázia, ale nám jí nikdo v životě nepustil. Ale teď už konečně... už konečně nejsem na barbarské škole. Jsem na Vysoké školy ekonomické v Praze, na Fakultě mezinárodních vztahů, na oboru Podnikání a právo. A doufám, že to tak zůstane ještě další 3 roky do promoce, poté další dva roky na navazujícím magisterském studiu a třeba ještě poslední tři roky na doktorském studiu. Kdo ví.