Jmenuji se Alexandra, v Německu mi říkají Alesandra a přezdívají Sisi (jako té kněžně).Nedávno jsem úspěšně udělala státnice na Karlově univ. a rozhodla jsem se se svým životem konečně něco udělat, k něčemu se dokopat (už konečně.Jelikož mluvím plynule německy, napadlo mě, proč se do Německa neodstěhovat, daleno od rodné Prahy to není a když už jsem si tu vejšku udělala...Jenže ještě nevím, jak to tady opravdu chodí, takže jsem tu od léta jako au pair.Řeknu to takhle, když už, tak radši létám letadlem (a to i do Drážďan).Nechci vyznít jako nějaký snob, či něco nedej bože ještě horšího, ale když mohu letadlem, tak letadlem.Každopádně, tento článek píši, abych Vás seznámila s mým životem.Jmenuji se Alexandra Vávrová, ale tady jsem si vymyslela pseudonym ’Sisi Aaron’(Aaron mě napadlo podle mého kocoura, který už je bohužel po smrti).Život v Drážďanech mi přijde lepší, oproti životu klasické pražačky střední vyšší třídy, která nepřetržitě sedí u iPhonu, pije Starbucks a chodí nakupovat ’all day, all night’.V Drážďanech jsou podle mě lepší lidi, když s jednou rodinou už šestým měsícem žiji.Už z pohledu na matku a otce dvou dětí Sarah a Mikaely posuzuji, že to asi nebude klasická česká ’matka’, která na vás křičí skoro neustále.Jejich ’maminka’ je na ně možná až příliš mírná.Dobře, chápu, když je mírná na 7mi letou Sarah, ale někdy bych (bude to znít opravdu neprofesionálně) 15ti leté Mikaele vrazila, protože, snad neznám horšího teenageera.Možná to bude tím, že ze mě bude brzičko (doufám) p. uč. Mgr. Alesandra Vavra (asi to všichni chápete, ale Vavra proto, že se v němčině nepřidává ’Ová’.Ale musím uznat že velký, obávaný ’Vater’ si tu lehkovážnou potvoru dokáže srovnat.Kromě toho, že namísto abych ve Starbucsku seděla sama a hleděla do mého malinkatého iPhonu 4 (brzy ho asi vyměním za 5ku, protože se to už nedá vydržet), mě teď doprovází sestry Späterovi.A že za ně outrata není zrovna nejmenší, pro zimní budnu pro Mikaelu jsme šli do Burrbery, kde jí vybrali asi nejdražší kousek, který tam měli, plus si jako ’malý bonus’ k Vánocům vybrala ten jejich slavný béžový šátek za asi 400€.No, prostě chodit se Späterovými po obchodech je na vyčerpání měsíční výplaty Steva Wozniaka.Ani jsem se neopovážila vkročit do F&F pro mé vysněné jeany, které už sháním tak dlouho, a abych byla upřímná, tak jsem se normálně styděla, protože oni tam celou dobu shánějí budnu v Gantu, Ralphu Laurenovi, La Martině, Guessu a Burberry a já si pak skočím pro kalhoty za 7€ do F&F.Ještě to tady šest měsíců vydržím, jenom si asi budu chodit nakupovat o samotě.Strašně mě baví chodit na ’stáže’ k paní Späterové do práce, protože pracuje ve škole (jaká trefa, že zrovna tato rodina mi zavolala :D ).Ovšem není to normální, ale prestižní škola, takže tam chodí dětičky zbohatlíků, které se ani požadavky této školy znalostmi nevyrovnají.Je to podle mě normální škola, akorát se v ní nosí uniformy a je drahá jako ’scheiße’.Dokázala bych ji přirovnat k říčanskému Open Gatu, na který jsem chodila do 19 let.Není to zbytečné vzdělání, ale lidi jsou příšerní, ano, uznávám, že nejsme nijak finančně zaostalá rodina a že mi naši Open Gate zaplatili, ale takový s prominutím svině nepotkáte ani na internátě.Všichni se mi vždycky divili, proč jsem si našla nejlepší kamarádku až na Karlovce, ale na tom Open Gatu, to byli strašní, iPhone jsem si koupila za svoje peníze (nevím ani kdy), předtím jsem měla nějaké HTC, ale všichni ti rozmazlení spratci se mi pro to vysmívali.Ale teď bych radši opustila nejhorší období mého dětství.Je velmi zajímavé poslouchat děti německých boháčů povídat si o vás a myslí si, že jim nerozumím jenom proto, že jsem z ČR.Tímto bych se s Vámi chtěla rozloučit, ve svém ’Dresden Diary’ budu pokračovat někdy příště ;).